Dostalo se mi poznání Boží lásky,
její velikosti, při níž až puká srdce. 

Láska lidská, cit tak krásný, přesto velmi těžce definovatelný, co teprve Boží láska. Lidská slova nestačí, neznám slovo, které by dokázalo vystihnout velikost a rozsah tohoto citu, stavu, který nelze ničím popsat, snad jen slovy z písma: 

 
'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.' 1 Kor 2, 9

 
Člověk tady na zemi, nemůže dojít úplného poznání tohoto nevýslovně krásného citu, Pán řekl, dám ti poznat jen tolik, kolik jsi schopna unést, kdybys poznala plnost mé lásky, zemřela bys radostí. Musím říct, že je to pravda, nevím, na kolik procent mi Pán dal poznat jeho lásku, ale byla to síla. Srdce vypadalo, že každou chvíli vybuchne, l praskne, vyskočí z těla silou toho citu. Bylo tak naplněné Bohem a jeho láskou, že se zdálo, že se nemůže vejít pod hrudní koš. 

Měla jsem pocit, že tento nádherný zážitek musí nadobro změnit můj život, že mě musí změnit k nepoznání, že od této chvíle, už nejde propadat slabostem, že v této euforii už budu žít do konce života. 

Člověk je ale zvláštně nevděčný tvor, s velmi krátkou pamětí. Postupem času i tato nádherná a neuchopitelná událost, která trvala několik dnů, zapadne v běhu pozemského času a jakoby zevšední. Zní to strašně a člověk se snaží to nepřipustit, přesto, asi to tak musí být. Už bychom tady na zemi neměli stání, tak moc bychom toužili po Boží blízkosti, že by nám život na tomto světě začal být malý a zbytečný. Tak to ale Pán nechce, musíme plnit svá poslání, žít své stavy, naplnit svůj život, podle vůle Boží i přes tuto úžasnou zkušenost.
Pán mi dal pochopit ještě jednu skutečnost a to, jak je možné, že miluje každého člověka. Jelikož On je: 

Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Zj22,13, 

jelikož: "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě..."Jer2,5, 

jelikož on každého z nás stvořil v lůně jeho matky, ví, že stvořil dobrého člověka, zná všechny důvody, podněty, okolnosti, zná každou chybu ve výchově, každé podlehnutí zlému, zná každý malý detail, který poznamenal náš život.

On miluje každého člověka, proto, že vidí do jeho srdce, zná sebemenší zbytek dobra v srdci člověka a ten miluje, na tom je schopen postavit svoji lásku. Doufá v naše "ANO" "přijímám".

 
Srdce lidí ztvrdla, zlý se činí, aby vymazal z lidských srdcí lásku a víru, na tomto světě se rozmohl existenční strach, zapomínáme, že Bůh nám dal pro tohoto života všechno. Tento svět nám vnucuje myšlenku, že nemáme čas, že musíme pracovat do úmoru, že není čas na rodinu, není čas věnovat se blízkým, přátelům. Jen práce a zábava, motto zlého, kterému propadá svět.

Přesto, že Pán nám nabízí, že se o všechno postará, že není potřeba pracovat do padnutí:

"Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; neboť svým miláčkům
dává ho ve spánku." Žl 127

"Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost..." Mt6,25

Co víc dodat, můžeme dál propadat panice, zlému a jeho deziluzi, nebo uvěřit tomu, který nás miluje víc, než svůj život. Rozhodnutí je jen na nás. 

On čeká. 

On miluje tak, až puká srdce. 

Nenechme se oklamat, že je to nedosažitelné, Boží království je opravdu mezi námi. 

Boží království je dokonce v nás. 

Pane, dej, ať uvěřím tvé úžasné nabídce, že se o všechno postaráš, dej mi odvahu odevzdat starost o život do tvých rukou, přes všechny argumenty tohoto světa.

 AMEN

Ukazovat na Boží lásku je nejdůležitější.
Ale, nejdříve se musí člověk do Boha zamilovat. Dokonalá Láska, pak dokáže člověka proměnit.
Hned na začátku dává jasně najevo, že nejdůležitější je, milovat Boha, a být spravedlivý vůči bližnímu, aby člověk nežil v nespravedlnosti a nestal se nehodným Boha.
Pomocí desatera pak ukazuje člověku, aby žil v důvěrném přátelství s ním a ve svornosti se svým bližním. To vše, Bůh dělal jen pro dobro člověka, neboť Bůh od člověka nic nepotřebuje.
Aby to vše doplňovalo, čeho se člověku ještě nedostávalo, totiž plné lásky k Bohu, zatímco Bohu to nepřinášelo nic. Bůh přece nepotřebuje lásku člověka, ale je to člověk, komu schází sláva Boží, a té může dosáhnout pouze službou Bohu.
Proto, je tolik důležité, aby člověk věděl nejdříve o nekonečné Boží lásce, aby Bohu uvěřil a pak jej následoval.
Poslušnost bez lásky a důvěry, není možná.
Proto Bůh udělil lidem nesmírnou milost: stali se Božími dětmi, poznávají Boha jako Otce, mohou ho milovat z celého srdce a bezvýhradně jít za jeho Slovem. PP 18.3.22  

Ukazatelem lásky člověka k Bohu je jeho láska k bližnímu Srov.1Jan4,20, nýbrž i naznačuje celou dynamiku lásky. 

Je to Boží láska, která je pramenem, jenž dává sílu, abychom milovali nejen svého bližního, ale dokonce i své nepřátele (srov. Mt 5,43-48, Lk 6,27,32) a měli tím útěchu, že milujeme rovněž Boha. 

Dokud se v nás láska nerodí z kořene Boží lásky, nikdy nedospějeme k tomu, aby naše láska k bližnímu byla opravdu dokonalá. Terezie z Ávily

Čím víc se budeme otevírat Boží lásce, tím víc budeme schopni milovat Boha i bližního. A tím víc bude naše vůle sjednocená s vůlí Boží, vždyť On celý je Láska. Srov. 1Jan 4,8. 28.3.22

Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy.
Co má tedy křesťan dělat? 

Užívat tohoto světa, ale nikoli mu otročit.
Co to znamená? 
Mít jako bychom neměli,
Čas je krátký. 
Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli,
a ti, kdo pláčou, jako by neplakali,
a ti, kdo se radují, jako by se neradovali,
a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic,
a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali,
neboť tento viditelný svět pomíjí.
Rád bych, abyste byli bez starostí. 

Kdo nemá starosti, klidně čeká, až jeho Pán přijde.
Vždyť co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel?

Dejte si pozor, abyste se nenechali svést!
Neděste se, neboť to se musí stát.
Nepřipravujte se předem, jak se hájit.
Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
Ani vlas z hlavy se vám neztratí.
Trpělivostí zachráníte svou duší.
Potom nás už nic nebude moci oddělit od Boží lásky.
Teď je potřeba víra, naděje a láska.
Ale "jen" láska přetrvá na věčnost.
Jaký význam získávají prožité chvíle v jeho Světle.

Můj Pane, tvé úžasné světlo, které jsi Ty, v Něm jsi mi dal tenkrát na chvíli spočinout.
Ten neskonale úžasný prostor Světla, Lásky a Radosti, je v tomto světě mým opěrným bodem. Podstatou a oporou mé víry. Ten nezapomenutelný prožitek, v čase míru a pokoje, měl být oporou pro dobu, která právě nastává. Dobu chaosu, zla, válek, nejistot, v které jedinou jistotou zůstává tvá dokonalá láska.
A Tvé, Ježíši důvěřuji Ti! je náhle v úplně jiném světle, je nutností, kterou je potřeba si stále připomínat. Každý den, odevzdat svůj život do tvé milující péče. S důvěrou a trpělivostí vstupovat do každého dne a nechat se vést, objímat a překvapovat Tvojí dokonale trpělivou, bezpodmínečnou láskou a péčí.

Pane, jediné po čem toužím, je, abys mě vedl ty. Aby všechno co dělám a mluvím, bylo pod tvým vedením. Abych se stala zcela tvým nástrojem, abych nežila už já, ale žils ve mně Ty, abych vším co dělám a mluvím, prospívala Tobě a všem kolem mně.

Miluji tě, Pane, pomoz mi, prosím, projasnit a očistit mé úmysly. 
Starám se o věci, na kterých vlastně nezáleží a které pominou. 
Vím, že když ti dám své srdce, 
pak budu ve všem svém konání s tebou. 
Mé srdce je temné, Pane, nemůžu Ti dát takový dárek. 
Ale jen Ty ho přece dokážeš očistit. 
Vezmi mé srdce a proměň ho.
Ve všem, čím dnes jsem, ve všem, o co se pokouším, 
ve všech setkáních, myšlenkách, slovech ale i ve všech zklamáních a selháních,
a zvláště v tomto čase modlitby 
kéž vkládám svůj život do tvých rukou. 
Pane, jsem tvá. Udělej ze mne, co ty chceš.
Říkám Ti, očisti mé srdce, Pane a pak Ti ho věnuji, 
ale ty ho přijímáš v jeho temnotě a ve Tvých rukou ihned září.
Pane, buď v každé mojí myšlence a v každém slovu. 
Nauč mě, správně se modlit a prosit, za ty správné věci. 
Dej Pane, ať nepodléhám emocím a dokážu s pokorou přijímat momentální situace. 
Ať nikdy nezvyšuji hlas a vždy se dokážu ovládat, tak jako Ty na Kříži. 
Prosím tě za mírnou a laskavou povahu, ať mé chování, je vždy hodno tvé lásky. 
Ať jsem tvým dobrým služebníkem.
Ať za vším poznávám Tebe, Pane.
Ať mé oči vidí, co mi ukazuješ. 
Ať mé uši slyší, co mi říkáš. 
Ať z mých úst vychází, co ty chceš a můj jazyk ať je Tebe poslušný. 
Ať mé ruce dělají, co ode mne žádáš. 
A mé nohy jdou cestou, kterou mě vedeš.
Ať mé srdce patří zcela Tobě, Pane. 
Pane prostup celou mou bytostí ať jsme zcela Tvá. 
Celá se Ti odevzdávám, Pane, ať všechno co říkám a dělám, ukazuje na Tebe a Tvou lásku.
Dej Pane, ať se neupoutávám na člověka. Protože Ty jsi se mnou.
Dej ať stále slyším Tvůj hlas. 
Dej, když se setkávám s bližními, ať nejsem za sebe, ale za Tebe. 
Dej, Pane, ať dokážu zemřít sama sobě a žít jen Tebou. 
Ve všem mém konání ať je poznat Tvá láska. 
Můj Pane, miluji tě tak, až mě to dusí. 
Pane, mé srdce září, díky tvé lásce.

Dar času