DAR ČASU
Je čas...
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat, je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhadovat, je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. Kaz3
Dnešní noc, jsem jasně vnímala, jak nejisté je, jestli budu ještě ráno na tomto světě.
V noci jsem to, že se ještě ráno probudím na tomto světě, vnímala jako velký dar, jako šanci, být s blízkými, jako úžasnou šanci žít.
Ranní probuzení, ale kupodivu nepřineslo ten očekávaný pocit radosti.
Je to zvláštní, člověk si cele uvědomuje velikost toho daru, ale jak je možné, že není ta euforie, to wau, hurá, díky Pane, ještě žiju, jsem tady, ještě mám možnost být s blízkými...
Je v tom, naopak jakoby i trochu "smutku", ještě se tedy život ve věčné radosti, odkládá.
Prožívám odevzdanost, kde je ale vděčnost, za další nový den?
Nakonec jen v pokoře přijímám a radost přece jenom přichází. Uvědomění si, že Bůh má se mnou ještě plán na tomto světě, že tady nezanechám děti, manžela a ostatní. Uvědomění si, že je tady velký úkol, využít smysluplně každý darovaný okamžik. Využít každou chvilku pro Pána a pro všechny, které mi pošle do cesty.
A když pak otevřu modlitbu breviáře, stojí tady: "Jen na mě počkej - praví Hospodin - na den, kdy vstanu jako svědek. (To je) mé rozhodnutí...
Je to odpověď pro mě? Mluví takto osobně Bůh se mnou? "raduj se a vesel celým srdcem... zla se už neboj! ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz; bude nad tebou plesat v radosti, v ten čas, kdy vás přivedu, v době, kdy vás shromáždím. Slávou a ctí vás ozdobím mezi všemi národy země, až změním váš osud před vaším zrakem" - praví Hospodin.(Sof3,8-20)
A teď přichází ta pravá radost, zůstala jsem tady, ale Bůh je se mnou, není to setrvání ve světě bolesti a trápení jen tak, je to setrvání pro Pána a s Pánem.
Jméno Páně bude oslaveno skrze vás a vy budete oslaveni skrze něho. 2 Sol 1, 12
Neztrácejte se v současnosti, nikdo nikdy neviděl, nikdo nikdy neslyšel, nikdy si nikdo nepředstavil, co Bůh pro něho připravil.
Buďte fascinováni dobrem! Každý den, každou minutu, sekundu..., na dobro je vždycky ten správný čas.
Boží vedení je nám nevyzpytatelně vtipné a ohleduplné. O. Josef Hrdlička
Bůh, přesto, že na něm leží tíže celého vesmíru, není žádný zádumčivý morous, naopak, řídí svět s úžasným smyslem pro humor.
Což my, kteří se snažíme nechávat vést, někdy dost zřetelně zakoušíme. Boží smysl pro humor je něžný stejně, jako Jeho vedení. Stejně jako Boží láska, nezraňující a nenarušující lidskou svobodu.
Mnoho životních úspěchů se rozvíjí nenápadně a projeví se až s odstupem času. Semínko potřebuje čas, aby vyrostlo. Bůh si přeje, aby v nás rostlo slovo života, aby v nás rostlo dobro.
Pane, dej nám trpělivost čekat na postupnou změnu a růst, který má nastat, aby přinesl bohatou úrodu ve tvém jménu. Mnoho věcí v životě začíná v malém a zpočátku se mohou zdát bezvýznamnými, ale mohou se rozrůst v něco většího. Bůh zasévá do srdce semena, která mají potenciál přinést dobré ovoce. Pane, pomoz nám chápat příběh našeho života jako podobenství napsané tebou, které poskytne útočiště a útěchu druhým.
V rušném životě s mnoha lidmi kolem je jen málo příležitostí k přestávce nebo dokonce k jídlu. Ježíš vidí potřebu odpočinku, klidu, a zve nás na opuštěné místo, abychom si odpočinuli. To je dobrým poselstvím pro všechny, kdo mají rušný život. Kéž máme moudrost odpočívat a nenechat se ovládnout prací až do vyčerpání.
Lidé si všimli, kam Ježíš a apoštolové jdou, a spěchali tam také. Ježíš vyhodnotil situaci, rozpoznal jejich potřebu a byl schopen vzdát se svého času odpočinku, aby je oslovil.
Pane, pomoz nám rozpoznat, kdy je čas k odpocinku a kdy nás zveš k činu, dej abychom se i ve vztazích s druhými nechali vést tebou.
