KŘEST
KŘEST
KŘTEM SE STÁVÁME BOŽÍM DÍTĚTEM
Křtem jsme se všichni stali také Božím chrámem.
Poprvé jsme se narodili k smrti, druhé narození nás znovu povolalo k životu. My všichni, moji drazí, jsme byli před křtem chrámem ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým. Jsme pravý a živý chrám Boží. Bůh nepřebývá jen v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, ani v domě ze dřeva a kamene, ale především v duši, stvořené jako obraz Boží rukama Stvořitele. Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. Kristus při svém příchodu vyhnal ďábla z našich srdcí, aby si v nás připravil svůj chrám. Sv. Ceasarius Arleský
Řím9,22.23/ Sk7,48/ 1Kor3,17
Boží chrám je svatý a ten chrám, jste vy.
1Kor3,17
Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."
Jan4,24
Bože, ty z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám.
Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! 1Kor3,17
Ježíš nám říká, že jsme Božím chrámem, že nás chrání a vždy se o nás postará.
Uvědomujeme si, že do našeho nitra byla vložena částečka Božího ducha, která nás posvěcuje? Že v našem srdci touží přebývat Pán všeho stvoření?
V chrámu našeho srdce může být ale i harampádí a nepořádek. Jak ho můžeme vyčistit, abychom mohli Bohu poskytnout prostor opravdu posvátný? Křtem jsme byli přijati za děti Boží, ale Bůh nic neponechal náhodě a připravil další svátosti, aby vždycky byla cesta zpátky.
Viděl jsem pramen vody který vyvěral z chrámu;
a všichni, k nimž se ta voda dostala, byli uzdraveni. Srov. Ez47,1
Křtem jsme byli očištěni
Všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
4Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. 5Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
6Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. 7Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
8Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už neplánuje. 10Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. 11Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Řím6,3-11
Na nás je, abychom tato slova naplňovali. Z Boží strany máme všechno, teď je na nás abychom využili všechny milosti a dary, které jsme při křtu dostali, abychom očistili svá srdce od nánosu života, v kterém jsme žili bez Boží pomoci.
Teď, když už víme, že nejsme sami, že nabídka z Boží strany je tak neskutečně velkorysá, jeho láska bezpodmínečná a možnosti života s ním tak úžasné, nic už nám nebrání.
Bůh je se mnou, nebojím se!
Srov. Žl118,6
SVÁTOST SMÍŘENÍ
Duchovní očista, smíření se s Bohem, šance, naděje, odpuštění...
Přijít za Pánem do zpovědnice je úžasná terapie, prevence stresu a deprese. Tady můžeme vysypat nálož kterou jsme si cestou životem nabrali. Každý sám pozná, kdy je nejlepší doba, jít vysypat odpadkový koš se smetím, stejně tak je dobré, dávat si pozor, kdy už je nejlépe jít vysypat svůj naplněný vak. Církev nám radí jednou za měsíc a myslím, že to je moudrá rada. Pravidelně přistupovat ke svátosti smíření, je krásný zvyk který přináší řád, kde totiž není řád, tak přijde neřád. A na to nás Pán v Písmu upozorňuje.
Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. 1Pt5,8
Proto pověřil Pán apoštoly, dnes kněze, aby byli jeho viditelnými zástupci, On je také ve zpovědnici vždy přítomný.
"Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny".
Jan20,22–23
Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.
Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
1Jak5,16
On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 1Pt2,24
Svatá Terežička velmi radostně chodila ke zpovědi, když se jí spolusestry ptaly, jak je to možné, odpovídala jim: "vždyť utíkám do Tatínkovi milující náruče, povím mu všechno co mě trápí, On mě obejme a řekne, mé dítě, to bude dobré...
Bůh je nekonečně milující, milosrdný... Naše lítost je ale vždy k odpuštění nutná, bez lítosti není možné odpuštění. Kdo netouží po odpuštění, tomu není ani možné odpustit. Bůh je připraven odpustit vždy, je to tedy vždy na člověku.
