Tornádo, válka, zlo
Tornádo, války, zlo... Smrt?
SMRT
Je smrt utrpení nebo vykoupení?
Svatý František říká, SESTRA SMRT.
Smrt, byla jedním z důvodů, ptát se po smyslu života. Smrt dětí, mladých lidí, hodných lidí...
U některých lidí mi po jejich smrti vytanula otázka "proč"? A žádná odpověď mi nedávala smysl.
Stejně tak spousta utrpení ve světě, u lidí v mém okolí, stálá otázka "proč", na kterou nikdo, koho jsem se ptala, neznal odpověď. Prostě PROTO, prostě to je život, tak už to prostě na tom světě je... 🤦♀️.
Jednou, když jsem byla ještě dítě, nám tatínek po návratu z nemocnice vyprávěl, jak muž, který ležel na posteli vedle něj prožil klinickou smrt. Bylo to v době totality a tyto záležitosti mezi nebem a zemí, byly velké tabu. Tatínek nám popisoval paniku personálu, lékařů, kteří ho žádali o diskrétnost a stejně muže, který smrt prožil. Lékaři se báli problémů. Muž zemřel a než vše připravili k jeho odvozu, probral se a začal povídat. Tatínek zazvonil na sestru a byl poprask. Zatáhli plentu a za chvíli pána odvezli na jiný, samostatný pokoj.
Tento příběh byl pro mě velmi zajímavý, a možná byl na počátku mých úvah o smrti a jejím smyslu, ale byla jsem ještě dítě a doma už se o tom, raději, moc nemluvilo.
STRACH?
Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, (věříme) také, že s Ježíšem přivede Bůh (k životu) i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy. 1Sol4,13
Shodil jsem těžké, nepotřebné břímě,
můj drahý Pane,
zanechal jsem svět
a jako křehký člun
se vracím zpět
z bouřlivých vod
k tvé tiché zátočině.
Trny a hřeby,
vbité do tvých dlaní,
s tvou tváří,
jež se dobrotivě skví,
slibují duši, jaté lítostí,
že přec jen dojde spásy
za pokání.
Až pohlédneš
svým svatým zrakem na mě,
nesuď mě přísně,
nezvedni své rámě,
abys mne ztrestal
za mou minulost.
Svou krví jen ty
viny ze mne sejmi
a čím jsem starší,
tím víc odpouštěj mi
a tím mě dříve
vezmi na milost.
Pane, můj Vykupiteli, tělo, kterés mi utvořil z prachu země, probuď k životu v den poslední.
I smrt může být ziskem a život trestem.
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.
Kristus, smrt těla a duch, který dává život.
A proto je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili. Buďme ochotni denně umírat a zvykejme si na to, aby se naše duše tímto odloučením učila zbavovat toho, po čem touží tělo,
Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Milost Boží skrze Ježíše Krista, našeho Pána.2
Máme lékaře, užívejme lék. Naším lékem je Kristova milost.
Jsme označováni křížem, znamením jeho smrti,
jeho smrt je dílo spásy, po celém světě.
Není tedy třeba nad smrtí naříkat, neboť je nástrojem spásy všech; není třeba utíkat před smrtí, neboť Syn Boží jí nepohrdl a nevyhnul se jí.
Smrt sice nepatřila k lidské přirozenosti, ale stala se pak něčím přirozeným; Bůh neustanovil smrt od počátku, ale dal ji jako lék. Neboť člověk byl za svou zpronevěru odsouzen k denní lopotě, naříkal, těžce to nesl a začal mít nešťastný život. Bylo třeba učinit konec tomuto zlému stavu, a tak měla smrt navrátit, co život ztratil. Duše má tedy možnost opustit labyrint tohoto života a veškerou tělesnou tíhu a směřovat k nebeským sborů. K tobě přichází každý člověk a už nepodléhá světu, ale duše je spojena s Duchem.
Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít,
a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Jan11,25.26
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha,
a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Jan17,3
To zaslíbení platí vám i vašim dětem,
ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. Sk2,39
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Žl23
Jako smrt přišla na svět skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.
"Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy.
Už dnes, tady v tomto světě můžeme žít v Boží blízkosti, v Kristově přítomnosti a atmosféře Božího Ducha. A jednou ve spojením s Ním, přejít do věčné Radosti a Lásky.
"Kde my vidíme hříchy, Bůh vidí slabost".
Sv. Kateřina Sienská
Bůh nám vidí do srdce a vidí naši snahu konat dobro, i když tato snaha není vždy úspěšná. Boží Duch nám přináší dar Božího odpuštění. Ne svým mnohým snažením, ale milostí Boží jsme spaseni. Děkuji Pane, za Tvoji lásku, za trpělivost s mými chabými pokusy. Děkuji za Tvou neustálou Přítomnost, objetí, vedení. Děkuji, že ti můžu všechno odevzdat a nechat se přenést tímto světem, tímto životem. Díky za jistotu, kterou pro mě jsi. Díky za tvá úžasná překvapení, za všechny tvé milosti a dary. Děkuji, za "poslední" úsměvy mých rodičů, které jsem mohla spatřit, za naplněnou radost z patření na Tebe.
Naši rodiče se narodili uprostřed války, moc o ní nemluvili, možná si nepamatovali, možná nechtěli vzpomínat. Každopádně i v mém životě se hrůzy války neustále připomínaly. Mívala jsem, co by dítě školou povinné z té spousty povinných válečných filmů občas noční můry. Přesto, že nás ve škole hodně strašili atomovou a neutronovou válkou, nikdy nás nenapadlo, že v dnešní době by mohla v Evropě propuknout válka primitivní, pozemní nebo jak to laicky nazvat. Vraždění člověk člověka se zbraní v ruce. A ejhle, nic není nemožné, ani v takto "vyspělé civilizaci" .
Válka Ukrajina, válka Jeruzalém, válka...
Copak není pryč biblická doba, copak jsme nic nepochopili, nic jsme se nenaučili, nevíme, že násilí plodí jen násilí? Copak už nevíme, že Bůh poslal svého Syna aby svět spasil? Copak nám Ježíš neukázal, že odpověďí je LÁSKA?
17Když (Izraelci) uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: "Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení hladem." 18Juda odpověděl: "Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, z hlediska nebes není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. 19Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, síla přichází shůry. 20Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili. 21My však bojujeme za svůj život a za své zákony. 22Sám Pán je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!"23Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Seron i jeho vojsko byli rozdrceni. Mak33
Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sión, budu přebývat uprostřed Jeruzaléma, Jeruzalém bude nazván věrným městem a hora Hospodina zástupů horou svatou. I když se to zdá podivuhodné v očích těch, kdo v těchto dnech zbyli z tohoto lidu, musí to být podivuhodné i v mých očích?
Hle, vysvobodím svůj lid
ze země východu i západu slunce, 8přivedu je,
budou bydlet uprostřed Jeruzaléma, budou mým lidem a já jim budu Bohem
v pravdě a spravedlnosti.
nebojte se! Ať vaše ruce zesílí! 14Neboť tak praví Hospodin zástupů: jako jsem se rozhodl působit vám zlo, když mě popouzeli k hněvu vaši otcové – praví Hospodin zástupů – a neměl jsem slitování, 15tak jsem se v těchto dnech znovu rozhodl obdařit dobrem Jeruzalém a judský dům, nebojte se! 16
Musíte však plnit toto:
jeden druhému mluvte pravdu, ve svých branách konejte soudy, které vedou k pokoji! 17Nesmýšlejte v srdci špatně o svém bližním, nelibujte si v křivé přísaze, neboť právě to všechno nenávidím" – praví Hospodin. 23Tak praví Hospodin zástupů: V těch dnech deset lidí ze všech pohanských jazyků uchopí lem šatu jednoho Judovce a řeknou: 'Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh.'" Zach 8
10/2023 válka v Jeruzalémě
Jak nám dnes zní tato slova? Boží příslib o obnově Jeruzaléma?
Jak komu!
Kdo má víru, ten vnímá tato slova jako úžasný balzám, naději, radostnou zprávu.
Vždyť "všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha." proč se tedy obávat? Jen prosit o duše těch, kdo jsou přítomní momentálních událostí ve Svaté zemi. Prosit Pána o dar důvěry, že všechno vede a využívá k dobrému. Prosit o víru pr všechny, kdo musí prožívat utrpení války.
Protože kdo má dar víry, má všechno.
Ale, je málo, věřit jen ze svobodného rozhodnutí vůle. Musí tě strhávat také rozkoš." Co je to být přitahován rozkoší? Raduj se v Hospodinu a dá ti, po čem touží tvé srdce.2 Existuje přece určitá rozkoš srdce, kterou pociťujeme z lahodného nebeského chleba. Mohl-li básník říci: "Každý je tažen svou rozkoší",3 ne nutností, ale rozkoší, ne povinností, ale potěšením, oč směleji můžeme říci, že je člověk přitahován ke Kristu, jestliže se kochá pravdou, jestliže se kochá blažeností, jestliže se kochá spravedlností a jestliže se kochá věčným životem? To všechno je přece Kristus!
Vždyť Ježíš říká:
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti – ovšemže tady na zemi – neboť oni budou nasyceni,5 rozuměj: tam na věčnosti. Dám mu, co miluje, dám mu, v co doufá; uvidí, v co uvěřil, aniž to ještě viděl; bude jíst, po čem lační, dosyta se napije toho, po čem žízní. Kdy? Při vzkříšení mrtvých, protože já ho vzkřísím v poslední den.6 Sv. Augustin
Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš.
Jsme totiž přesvědčeni, že člověk je ospravedlňován skrze víru. Řím3, 21-30
Bůh se dívá na naší víru, do našich srdcí a miluje nás jako své děti. Touží, abychom mu důvěřovali a žili život víry a lásky.
Jak do tohoto všeho zapadají války?
Válka a válka.
Válka se zlem, jeden je agresor, druhý brání životy. Válka o moc, zlo bojuje se zlem.
Kdo to rozezná, kdo se v tom vyzná?
Bůh ví!
On se o všechno dokáže postarat, na nás je modlitba.
Americké katastrofické filmy jsme vždycky sledovali s respektem, a ptali se, proč musí prožívat takové přírodní hrůzy jako tornáda, hurikány, povodně... S respektem, ale s odstupem, netýkalo se nás to. A náhle, změna, tornáda u nás, v srdci Evropy, proč tak najednou, proč ta změna?
Tornádo, války, zlo
Tyto věci se staly nám pro výstrahu.
(1 Kor 10,6)
a kdo má uši slyš.
(Mt13,9/13,43/11,15/Zj2, 7)
Veškerá lidská činnost se musí očistit a zdokonalit velikonočním tajemstvím.
Souhlasně se zkušeností všech dob přináší Písmo svaté lidstvu důkladné poučení, že lidský pokrok, který je velikým dobrem člověka, s sebou nese i velké pokušení: kde totiž došlo k porušení řádu hodnot a dobré se smísilo se zlým, dbají jednotlivci i skupiny jen o vlastní zájmy, a ne o zájmy ostatních.
Tak dochází k tomu, že svět už není místem opravdového bratrství a člověkova vzrůstající moc hrozí zničit samo lidstvo.
Jak se dá tento neutěšený stav překonat? Křesťané prohlašují, že se musí veškerá lidská činnost, která je vlivem pýchy a nezřízené sebelásky dennodenně ohrožena, očistit a zdokonalit Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním.
Člověk, který byl Kristem vykoupen a v Duchu Svatém se stal novým stvořením, může a má milovat i věci, které Bůh stvořil. Přijímá je od Boha a hledí na ně s takovou úctou, jako by právě vycházely z Boží ruky.
Je za ně svému Dobrodinci vděčný a užívá stvořených věcí a těší se z nich v duchu chudoby a vnitřní svobody. To ho uvádí do pravého vlastnění světa: jako by neměl nic, a zatím má všecko.1 Všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.2
Boží Slovo, kterým bylo všecko stvořeno, se stalo tělem a přebývalo v lidském světě;3 jako dokonalý člověk vstoupilo do světových dějin, pojalo je v sebe a v sobě je soustředilo jako pod jednou hlavou.4 To on nám zjevuje, že Bůh je láska,5 zároveň nás učí, že základním zákonem lidské dokonalosti, a tedy také přetvořením světa, je nové přikázání lásky.
Ty, kdo věří Boží lásce, ujišťuje, že se cesta lásky otevírá všem lidem a že snaha o uskutečnění všelidského bratrství není marná. Zároveň nás vybízí, abychom tuto lásku neuplatňovali jen ve velkých věcech, ale především v každodenním běžném životě.
Pro všechny nás hříšníky podstoupil smrt6 a svým příkladem učí, že je také třeba nést kříž, který tělo a svět kladou na ramena těm, kdo hledají mír a spravedlnost.
svého Ducha nyní dále působí v srdcích lidí; nejenže v nich vyvolává touhu po budoucím věku, ale zároveň také oživuje, očišťuje a posiluje ušlechtilé úmysly, jimiž se lidské společenství snaží učinit svůj život lidštějším a tomuto cíli podřídit celou zemi.
Dary Ducha jsou však různé: jedny volá k tomu, aby podali viditelné svědectví touhy po nebeském domově a uchovávali ji, aby byla v lidském společenství živá, jiné vyzývá, aby se věnovali pozemské službě člověku a touto službou vytvářeli předpoklady pro nebeské království.
Všechny ovšem osvobozuje, aby nedbali na sebe a využívali všech sil země pro život člověka, a tak směřovali do budoucna, kdy se lidstvo samo stane Bohu příjemnou obětí.8
1 Srov. 2 Kor 6,10. 2 1 Kor 3,22-23. 3 Srov. Jan 1,3.14. 4 Srov. Ef 1,10. 5 1 Jan 4,8. 6 Srov. Jan 3,14-16; Řím 5,8-10. 7 Srov. Sk 2,36; Mt 28,18. 8 Srov. Řím 15,16.
Kristus zemřel za všechny, * aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.
2 Kor 5,15; Řím 4,25
Člověk se stále rozhoduje každou minutu, sekundu svého života musíme činit nějaká rozhodnutí. A paradoxně to nejdůležitější rozhodnutí, od kterého se vše ostatní odvíjí, by mohlo být celkem jednoduché, je to rozhodnutí, kterým směrem se posune můj život v příští sekundě mého života
to je o tu běží, jak by řekl klasik. Od tohoto našeho každého rozhodnutí se odvíjí všechno, celý náš další život, život našich blízkých i vzdálených, a následně "osud" světa. Znělo by to tragicky, zoufale, beznadějně, pokud... by stvoritel tohoto světa a života nebyl Dokonalý Génius, Dokonalá Moudrost, Dokonalá Láska! S Ním totiž máme naději, nebo ještě lépe, s Ním máme vyhráno! Protože On, svým miláčkům dává zadarmo vše, co potřebují. A těm, kdo ho milují všechno napomáhá k dobrému.
Kdo by pohrdl tak úžasnou nabídkou, takovým Přítelem, Otcem, Rádcem, Průvodcem, Vykupitelem, Spasitelem?
Navíc nás zve ke spolupráci, volá nás, ať přidáme ruku k dílu za spásu světa. Ukazuje na, jak moc jsme důležití, spotřební. Jak moc záleží na našem rozhodnutí pro dobro, abychom mohli zářit ostatním, jako hvězdy, které osvěcují svět (Flp4, 4). Abychom kdykoli prožíváme něco náročného, něco co nemůžeme ovlivnit, co nás přesahuje, abychom neztrácejí naději, abychom nepanikařili, ale naopak rozdávali naději. Abychom radostně zvedli hlavu. (Lk21,28)
OBĚŤ
Všechno co prožíváme, můžeme nabídnout Bohu k oběti. Každou maličkost s radostí přijímá, nic pro něj není dost nepatrné. Obětovat se pro druhého, jak nám to ukázal Pán, nemusí být jen položit za někoho život. Ale i drobné bolesti, problémy, starosti, nepohodlí, svůj život... všechno s pokorou nabízejme.
Co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap, má z toho prospěch jeho tělo, to je církev.
Kol 1,24
Jeho obětí jsme byli s tebou usmířeni.
Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra. J 7;37
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už zrána, večer, v noční tmě,
s otcovskou péčí chraň ty nás,
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas.
Amen.
Křesťané mají ochotně a celým srdcem spolupracovat na budování mezinárodního řádu plně respektujícího všechny legitimní svobody v ovzduší opravdového bratrství všech lidí, a to tím spíš, že větší část světa dosud strádá tak velkou nouzí, že v chudých světa se sám Kristus jakoby hlasitě dovolává lásky svých učedníků. Kéž by tudíž nemuselo lidi pohoršovat, že některé národy, u nichž dost často zdobí většinu občanů jméno křesťan, žijí v nadbytku, zatímco jiné národy postrádají nejnutnější prostředky k životu a trpí hladem, nemocemi a bídou všeho druhu. Vždyť duch chudoby a lásky je slávou a znamením Kristovy církve. II. Vat. koncil
Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí. Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným. Řím12
"Jeden člověk chystal velkou hostinu a pozval mnoho (hostů). `Pojďte, už je připraveno!' A najednou se začali všichni vymlouvat. Prosím tě, omluv mě.' `Jdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky a mrzáky, slepé a chromé!' Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Lk14
Ježíšovo pozvání na hostinu platí i pro tuto chvíli. Čas a místo setkání s Ježíšem a Božím tajemstvím je teď. Živá je pouze přítomnost; minulost je pryč a budoucnost teprve přijde. Modlitba jakéhokoli druhu je vstupem do Božího "teď". Bůh je Bohem přítomného času. Přítomný okamžik je svátostí Boží přítomnosti mezi námi. Každý nádech je darem života a lásky od Boha pro nás, v době modlitby i během celého dne.
Pane, dej nám milost, abychom dokázali reagovat na četná vnuknutí tvého Ducha svatého, který nás vyzývá, abychom se obraceli k osamělým, ztraceným, smutným a potřebným. Otevři nám uši, abychom tě slyšeli a v naslouchání konali. Kéž pozveme ostatní ke tvému stolu, který je vždy otevřený všem. PP 7.11.23
Naplň mou mysl svým pokojem a svou láskou.
Hospodine, tvé slovo osvědčuje, nezkušenému dává moudrost. Žl89
Člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří. Gal2,16
Jak vidíme, Bůh nikdy nepřekročí naši svobodu. Jakmile se pevně rozhodneme pro víru, dá nám poznat pravdu.
Jakmile poznáme Pravdu, pravda nás osvobodí. 1Srov. Jan8,32
Bůh dává každému člověku svobodu, je ale potřeba, abychom si svobodu dali my sami. Abychom svobodu přijali. Abychom si uvědomili, že vše je na našem rozhodnutí uvěřit.
Kdo uvěří, bude spasen. Mk16,16
