SVÝM MILÁČKŮM DÁVÁ HO ZADARMO

Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.

Toužit vidět Ježíše s sebou nese ještě jiné riziko: že zcela přijdeme o svou vlastní svéhlavost, abychom mohli vstoupit na cestu evangelia. Na této cestě nás budou čekat stále nové začátky, v dynamice života, který se neustále vyvíjí. Znamená to, že ve svých jistotách otevřeme skulinku.

Znamená to, že připustíme, že jsme povoláni, abychom dělali věci, které nemají jiný kořen než lásku k Bohu a bližnímu. 

Znamená to, že odmítneme všechny předsudky, aby náš život mohl zavlažit Duch svatý, Duch lásky Otce a Syna. Znamená to, že opustíme mnohé jistoty, které během let ztvrdly na kámen, a zvolíme si úzkou cestu života v Bohu a v naslouchání Duchu svatému. 

Konečně to znamená i to, že si přiznáme, že jsme na začátku života.

Bůh chce do našich srdcí vepsat svůj zákon lásky a milosrdenství. 

"Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem," tvrdí prorok Jeremiáš  

Jsme připraveni, abychom tento Zákon lásky přijali? 

Bůh nás zná, a také nám vychází vstříc s náručí plnou svého milosrdenství.

Bůh se nemůže dočkat, až se s námi setká, takovými, jací jsme, bez masky, s odhalenou tváří. Chce se nám dát poznat. Přeje si, aby naše setkání bylo opravdové, radostné, bez výhrad. Nemůže snést ten pohled, když vidí, jak bezcílně bloudíme. Nechává i svého Syna, aby se s námi setkal v pravdě.

"Rádi bychom viděli Ježíše." Je to i naše přání? Přeji vám to štěstí, abyste se o to odvážili prosit, stejně nedokonale jako oni Řekové. Bůh nás vždy vidí skrze svého Syna Ježíše. Přijměme ho! Nečekejme, až se polepšíme, pojďme k němu. On nás zná. A více než to - on nás miluje.

Vše, co hledáme, po čem toužíme, je On. Nikdy nás nic co budeme vlastnit, co pochází z tohoto světa, neuspokojí. Pořád budeme toužit po něčem jiném, novém a to je cesta jinam.
On je naplnění touhy. A pak nám dá všechno, po čem touží naše srdce, nemá s tím sebemenší problém.

"A začkoli bude prosit v mém jménu, dám vám to, aby byl Otec oslaven v Synu." Jan 14,7-14

"marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; neboť Hospodin ho svým miláčkům dává ve spánku." Žl127

Ve světě neexistuje takový život, který by byl tak nádherný a nepochopitelný jako stálé společenství s Bohem. To chápou jen ti, kdo hledají toto přebývání v Boží blízkosti a zakoušejí na sobě jeho nádheru.

'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.' 1 Kor 2, 9