Všechno mohu v tom, 
který mi dává sílu.
Flp4,13

S radostí přijímám slabosti a úzkosti 
a snáším to pro Krista.
2Kor12,9,10

Spíše se radujte, 
že vaše jména jsou zapsána v nebi.
Lk10,20

Velká láska dokáže malé věci proměňovat na velké.
Jen láska dává našim skutkům hodnotu. 
sv. Faustyna Kowalská

Když podlehla Boží vábivé a nezlomné lásce. V jejím životě se všechno změnilo. To, jak žila i jak umírala. Boží vábení ji vedlo ke skrytému tajemství. Zažívala Boží touhu po důvěrném vztahu s ním a odpovídala celým srdcem. Stala se ženou, která planula láskou. ct. Nano Nagle  

Zcela souhlasím.  6.5.21

Láska která proniká do morku kostí...

V životě se mnohokrát chováme jako hlupáci, většinou tenkrát, když se chceme někomu zalíbit, zavděčit se tomuto povrchnímu světu, když sami sebe vnímáme jako méněcenné a pokoušíme se získat něčí přízeň, náklonnost, lásku...
Jak by řekl Kazatel 1, 1 "Marnost nad marnost, všechno je marnost!" pokud použijeme vlastní síly, získáme totiž většinou přesný opak, posměch, ponížení, neúctu....
Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.
Když ale Pána pozveme do našeho života, jednání..., odevzdáme mu otěže našeho bytí, náhle se všechno promění. 

Lidská moudrost se té Božské ani zdaleka nedokáže přiblížit.
Když do našeho života vstoupí Bůh, proměna která nastane je nepředstavitelná.
Bůh dává každému člověku nesmírnou hodnotu, svobodu.
Boží láska promění srdce a milosrdenství uzdraví vše, co bylo zraněno.
Volá nás k naplnění Božího plánu spásy.
Cíl tohoto nařízení je láska, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry.
Boží zákon byl ustanoven proti lidem špatným a nepoddajným, proti bezbožníkům a hříšníkům, proti bohaprázdným a světákům, proti těm, kdo vztahují ruce na otce a na matku, proti vrahům, smilníkům, lidem zvráceným, otrokářům, lhářům, křivopřísežníkům a proti všemu, co odporuje zdravému učení, které je shodné s evangeliem.

Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve (své) nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši. Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, (a tak dosáhnou) věčného života. 
Flp1,4-16

 
Pán nám radí:
"A nepřizpůsobujte se tomuto světu, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.'Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. 
'Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Řím13,8

Bible, kniha života, manuál pro život, Nový Zákon, Evangelium - Radostná Zpráva, rady které mění život, mění svět. Nevíš, jak jednat, čti Boží slovo, nevíš jak se rozhodnout, kudy jít dál... odpověď hledej v Božím slovu.

Boží Slovo je živé, mocné, 

ostřejší než dvousečný meč. 

Proniká až na rozhraní duše a ducha, 

až do morku a kloubů, až do srdce, 

kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly. Žid4,12

Bůh se o nás úžasně stará, pokud pozveme Boha do svého života, pokud mu přenecháme vedení, nemusíme se už ničeho obávat, On se o všechno postará, On sám bude jednat. Na nás zůstává, jen všechno přijímat s důvěrou, pokorou a radostnou jistotou, že On ví.
A promění náš život v něco úžasného.

Raději se tedy budu chlubit svými slabostmi,
aby na mně spočinula moc Kristova. 

Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy,
pronásledování a úzkosti pro Krista. 

Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
Protože on mi řekl: 
"Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." 
2Kor12
Děkuji ❤️🙏

Jsme součástí nevyzpytatelné spleti vesmíru, ponořeni do jeho hlubokého tajemství. Jeho tanec již začal: vždy probíhal. Každý z nás v něm má svou roli. Ježíš a jeho Otec pracují (Jan 4,34) pro dobro celého stvoření a my se můžeme naladit na jejich signály a jednat jako oni.
Thomas Merton říká, že každý okamžik a každá událost v životě každého člověka zasévá do jeho srdce semínka duchovní vitality.
To je božské působení na zemi: to je milost a milost je všude. Vše je posvátné a my také. Nesmíme znesvětit náš společný domov. Patříme k velkému Příběhu stvoření, k celku, který je nekonečně větší než my sami. Již nyní jsme povoláni sdílet s celým stvořením "svobodu Božích dětí" (Řím 8,21). Obujme si tedy taneční boty a učme se kroky vesmírného tance! PP8.10.22

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. 1Kor1,31

Sám od sebe, člověk nedojde moudrosti.
I kdyby vystudoval všechny univerzity světa,
nedosáhne moudrosti, jakou dává Bůh. HF

Tím ať se chlubí, kdo se chce chlubit:
že má rozum a zná mne, že já jsem Hospodin, říká Bůh. Jer9

Dokonalá a neporušená chlouba v Pánu spočívá v tom, že se člověk nevynáší pro svou spravedlnost, že ví, že jí pozbyl a že je ospravedlněn jen skrze víru v Krista.
Tady padá veškerá nadutost pýchy. Není ti ponecháno zhola nic, čím by ses mohl vychloubat, člověče. Tvá chlouba a naděje spočívají v tom, že budeš umrtvovat vše, co je tvé, a usilovat o budoucí život v Kristu. Počátek tohoto života již máme, jsme v něm a žijeme jej zcela v Boží milosti a z jeho obdarování.
Bůh zjevuje skrze svého Ducha svou moudrost, kterou od věčnosti určil pro naše slavení. Srov. 1Kor 2

Bůh vysvobozuje z nebezpečí i tam, kde končí veškerá lidská naděje.

On nás už z tolika nebezpečí života zachránil a také zachrání.
Ano, v něj skládáme naději, že nás i nadále bude zachraňovat.
2Kor/Sv. Basil Veliký

A tak moudrost kterou dává Bůh, převyšuje všechny lidské možnosti.
Je to moudrost víry, že On je nejvyšší moudrost,
kterou sebou nese vševědoucnost a všemohoucnost.
Jistota, že u Boha není nic nemožné.

Co je u lidí nemožné, je možné u Boha. Lk18, 27

Boží dokonalost zajišťuje, Boží moudrost.
Naše pokusy o odevzdanost, asi nikdy nedosáhnou dokonalosti, ale Bůh o naší nedokonalosti ví a počítá s ní. Možná nás tím i chrání před pýchou. hf 13.3.23  

Utvářej Pane ty, každou momentální i budoucí chvíli mého života.
Ať nežiji už já ale žiješ ve mě Ty.
Vím, že nikdo nemůže být prorokem ve své rodině, a já po tom ani netoužím, ale prosím, veď mě, abych ti sloužila tak, že je nenápadně budeme společně vést k pravé víře. Že se budeš pomalu stávat jejich potřebou, součástí, jistotou a touhou.
Prosím Pane, dej se jim poznat, dej jim poznat Pravdu. Dej, ať mohou žít v naprosté důvěře ve tvou láskyplnou péči a pomoc. 13.3.23  

Bůh k nám občas promlouvá tím nejneočekávanějším způsobem a prostřednictvím těch nejneočekávanějších lidí.
Už několikrát se mi stalo, že použil mého manžela, aby mi něco sdělil, na něco ukázal, ten to ani sám netušil a nerozuměl mému překvapení. A já jsem okamžitě věděla, 'odkud vítr vane'. Buďme bdělí. Vnímejme své blízké, věnujeme jim pozornost.
Pane, dej mi oči, které vidí, a uši, které slyší - dnes a každý den mého života.
Dej, prosím, ať se dokážu plně odevzdat do Tvé péče, protože jen Ty víš, co je pro mě, mé blízké a všechny které mi posíláš do cesty, to nejlepší.
Drž mě, prosím, pevně za ruku, ať neuklouznu a nestáhnu sebou někoho z těch, které mi svěřuješ.
Dej, prosím, ať dnes dokážu odpovědět na tvé volání. Nauč mě vnímat tvou pomocnou ruku.
Děkuji Ti, důvěřuji Ti a zcela se Ti odevzdávám, postarej se, prosím o všechno. ❤️🙏
13.3.23
Tak jaké překvapení máš pro mě dnes 🥰

Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. 2 Kor 4,10

Každý den se čím dál víc přibližujeme konci.
Je ale otázkou našeho způsobu života, co to vůbec znamená.

Svou vodu pijeme za peníze, své dříví získáváme za plat.
Jařmem na šíji byli jsme oslabení, jsme unaveni a nemáme klid.
Naši otcové hřešili – a nejsou, my však neseme jejich nepravosti.
Zmizela radost našeho srdce, v nářek se změnil náš rej.
Spadla koruna z naší hlavy; běda nám, že jsme zhřešili!
Proto zchřadlo naše srdce, proto se zkalil náš zrak,
Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky, tvůj trůn je po všechna pokolení,
Proč bys na nás zapomínal na věky, proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?
Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme, obnov nám bývalé časy. 
Pláč 5
12.3.23  

Křik který vychází zevnitř
Dvakrát v životě jsem slyšela svůj vlastní křik a nevěděla, že křičím já.
Poprvé, když jsem jako mladá budoucí maminka na konci šestého měsíce byla účastná autonehody sanitky, ve které jsem právě seděla. Nabouralo do nás auto. Naráz byl velmi silný a nečekaný, náhle jsem slyšela křik a přemýšlela, odkud přichází, kdo to křičí, když je v sanitce jen řidič a v zadním prostoru já. Opravdu mi chvíli trvalo, uvědomit si, že křik vychází samovolně ze mě, že já to jsem, kdo křičí. Tato podvědomá reakce mě tenkrát velmi překvapila.
Podruhé jsem tento pocit zažila, když mi sestřička z nemocnice do telefonu oznámila, že tatínek, se kterým jsem několik minut předtím v nemocnici mluvila, zemřel.
Nejsem si ani jistá, jestli jsem křičela už při hovoru s ní nebo až po něm, byl to tak silný okamžik, opět něco absolutně nečekaného, nekontrolovatelného, a opět můj křik vycházel zcela samovolně.
Tyto silné momenty mého života, jsou mi dodnes tak zvláštní zkušeností, že mi občas vytane na mysli, jak úžasné, tajuplné stvoření je lidské tělo, jak dokonale funguje, a jak málo je známe. Co vlastně můžeme ovládat a co vůbec ne? Jaká je symbióza mezi tělem a duší? Jaké a jak silné je spojení těchto dvou našich částí, které si běžně vůbec neuvědomujeme, přesto, víme, že je. Že člověk se skládá z smrtelného těla a nesmrtelné duše.

Kdysi jsem prožila okamžik, kdy mé tělo bylo ve stavu smrti či topení se, kdy plíce byly naplněné vodou, kdy už nic nebolelo, a viděla jsem jasné, úžasné, až hmatatelné Světlo a zažívala pocit nepopsatelné dokonalé lásky, radosti, nadšení až euforie, ale přitom úžasného pokoje, s jistotou, že To všechno kolem je Bůh,  a dokonalé místo, odkud už nikdy nechci odejít, že tady jsem doma, cítila jsem se tak nevýstižně šťastná, ty pocity..., to vnímání bylo tak dokonalé, dosud nepoznané..., zcela jiné než v běžném životě. 

A protože jsem odejít, ač nerada, musela, v následující okamžik jsem už opět vnímala ty známé lidské pocity, především bolest, na nějaký okamžik touhu nějak zabránit odchodu z toho úžasného místa, prostoru, bytí..., a až trošku negativní pocit z toho, že tohle rozhodnutí není v mé kompetenci.
Po čase jsem si uvědomila, že ani tady jsem své reakce a jednání, téměř vůbec neovládala. Jediné co mi přijde, že bylo na mě, tak asi rozhodnutí, přestat se bránit smrti. Pud sebezáchovy také fungoval samovolně, máchání rukama, snažit se nepít a hlavně nevdechovat vodu... V jeden okamžik, když jsem se rozhodla dál s tím nebojovat, vnímám, že toto mělo být mé vlastní rozhodnutí.
Ihned po tomto rozhodnutí, nastal ten úchvatný zážitek.
Uvědomila jsem si časem skutečnost, že to nádherné, jasně zářící Světlo vůbec nevadilo očím, až následně mi došlo, že to už nebyly oči těla ale oči duše. Opravdu zcela fascinující. Ale musela jsem se naučit, opět si zamilovat život v tomto světě, nebylo to jednoduché, ale nebyla jsem na to , Bohu díky, sama.

Bůh je Světlo a tma v Něm vůbec není. 1Jan1

 Ne vy jste si vyvolili mne, 
ale já jsem si vyvolil vás 
a určil jsem vás k tomu, 
abyste šli a přinášeli užitek 
a váš užitek byl trvalý. 
Jan 15;16

Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jedni druhým. 
Řím 12,10

Dovolím si tvrdit, že nejsem odborník téměř na nic, možná teď už na Boží lásku, vím, že je dokonalá, nepopsatelná a bezpodmínečná.
Nemám žádné tituly, "pouze", ten lidsky zcela nezasloužený, dB - dítě Boží, který mi jednou v noci udělil Pán.
Nevyznám se v biologii, fyziologii, anatomii ani teologii, ale díky těmto a mnoha dalším prožitkům mého života vnímám, že člověk je něco úžasného, že se tento "výrobek" Bohu opravdu moc povedl.
Ale taky, že člověk sám sobě, tělu, duši, životu asi nikdy v tomto životě úplně neporozumí.
Jednou, možná, nám Bůh dá nahlédnout do jeho dílny stvoření. Jednou možná porozumíme všemu. Protože Pán říká: "v ten den se mě už nebudete na nic ptát" Jan16. 

Tento zážitek byl zcela jistě nejsilnějším momentem mého života, způsobil, že už jsem moji víru nevnímala jako věřící, ale vědoucí. Trošku paradoxně mi k tomu pomohla jedna epizoda filmu Konstantin, ale jak říkám, Pán k nám mluví skrze různé situace i osoby, tak proč ne. Postupem času jsem si uvědomovala různé jiné souvislosti, například to, že tenkrát jsem zemřela tomuto světu, že to byla zcela očistná koupel, která mě zbavila světské připoutanosti, že můj další život už by měl být jen službou. Že ten návrat už není pro mě, že Pán mě posílá sloužit a předávat to, co mi dal poznat těm, které mi pošle do cesty. Což mi přišlo jako obrovská výsada, vzhledem k tomu, že mé sebevědomí nikdy nebylo na příliš vysoké úrovni, spíš naopak. 

A tak začalo období úžasných Božích překvapení, okamžiků které mě občas nechávaly doslova v němém úžasu. Mimochodem toto slovo se od té doby stalo velmi častým v mém slovníku, žádné jiné nedokázalo vystihnout to, co se v mém životě začalo dít. Moje radostná euforie mě samotnou nepřestávala udivovat a fascinovat. A ne jen mně, také zcela cizí lidé mě zastavovali na ulici, v autobuse, u lékaře a oslovovali s různými dotazy. A já jsem kupodivu na ně znala odpovědi, a ty, velmi často překvapovaly i mě samotnou, uvažovala jsem mnohokrát, kde jsem se to dozvěděla. Přesto, že jsem četla spoustu knih. Ale nějak jsem tušila, že se Pán usmívá, při těchto mých vnitřních debatách, že tady se naplňuje Jeho: "Duch svatý vám dá, co máte mluvit." 

To, jak Pán dál působil a každý den stále působí v mém životě, je podnětem k těmto stránkám. Všechno se to neděje pro mě, a tak nemůžu mlčet. 

A přesto nebo právě proto, že vím a uvědomuji si, že to není poprvé, co Bůh má velmi zajímavý způsob výběru, stále nad tím žasnu. Aniž bych Jeho výběr chtěla kritizovat, On sám mi ukazuje, koho si povolává, Mojžíš neměl dar promlouvat a tak za něj mluvil jeho bratr Áron, moje biřmovací patronka, svatá Kateřina Sienská byla negramotná, přesto, skrze sestry napsala obrovské množství knih a dopisů králům i papeži. Sv. Terezička neměla paměť..., a takto mi Pán ukazuje a odpovídá tím na má občasná rozčarování a otázky. Sám za tuto skutečnost velebí v Písmu Boha: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo." Na to pak člověk nemůže jinak, než říct ok, když to vidíš tak, že to zvládnu, přijímám, vždyť u Tebe není nic nemožné. 

Miluji Tě, Pane, důvěřuji Ti a zcela se ti odevzdávám, postarej se, prosím o všechno a všechny, které mi posíláš. 

Stala se mi jedná velmi zajímavá příhoda. Jednou při přijímání eucharistie na večerní mši svaté jsem ucítila, že chuť je výrazně, velmi zajímavě sladká, nemohla jsem identifikovat z čeho ta sladkost pochází, nic takového jsem dosud neochutnala, napadlo mě, že otec má nového dodavatele hostií nebo těsto omylem někdo dosladil. Ten zážitek byl tak intenzivní, že jakmile jsem přišla domů, sedla jsem k pc a napsala knězi, máme nějaké nové hostie? jsou úžasně sladké! Jeho odpověď mě ale zcela odrovnala. "Mám ve farnosti světici, chvalte Pána." Jelikož jsem to považovala za humor, odepsala jsem něco ve smyslu, jj to budu každopádně já :).  Jeho vážná odpověď mě ale rychle vrátila na zem, "nerouhejte se, to byl Pán, přijměte to s pokorou." 

Po tom, abych mohla přijímat Eucharistii jsem velmi toužila, uvědomoval jsem si sílu a velikost této svátosti i přítomnost Pána, ještě mocněji po tom, co jsem četla o eucharistických zázracích. Vždy jsem přistupovala k přijímání s posvátnou úctou a bázní, ale tato zkušenost dala přijímání eucharistie další, zcela jiný, osobní rozměr toho nejužšího fyzického setkání s Ním. 

Můj Pán a můj Bůh. 
Jsem služebnice Páně, 
udělej ze mě, co Ty chceš, Pane. 

 Boží ujištění, jakmile řeknete Bohu ANO, jsou úžasná a jeho nabídky někdy člověk musí pomalu vstřebávat, zkoumat a ujišťovat se, že je to opravdu Jeho nápad, Jeho znamení.
Život s Ním opravdu není žádná nuda, je plný Božích úžasných překvapení.

Kdo slouží Pánu, má svůj cit,
rozum i vůli rozeznít.

Nám hodinka svatého čtení
je k citlivému prohloubení,
je výzvou na cestu jít ránem
pěšinou světic, svatých panen.

Od jejich svící vznítit knoty,
jimi se jasnit do čistoty,
z nich vzít si touhu po Ježíši
a vstoupit do nejtišších skrýší,
kde milost překračuje práh.

Hle, tajemství je na dosah…
S nimi klást květy na skráň Pána,
korunu vzít, – je přichystána.
Sv. Faustyna
5.10.21 breviář

Můj Pane, kolikrát jsi ke mně mluvil skrze deníček Faustynky, kolikrát i ona byla mojí učitelkou. Naučila mě, poznávat Tebe. Její slabosti mi dodávaly sílu a útěchu. Poznání Tvé nekonečné lásky v praxi. Jak nabízíš, ukazuješ, přemlouváš k odvaze, ale přijímáš když to nezvládneme.

Sv. Faustynko, přimlouvej se za nás slabé a ubohé.

Nový úžasný zážitek, další Boží překvápko a dárek.
Od jednoho kamaráda kněze který věděl o mé náklonosti ke sv. Faustynce, jsem kdysi dostala její Deníček, knihu v Pdf formátu, byla jsem šťastná a četla všude, kde se dalo. Přesto jsem  stále trošku toužila, mít i opravdovou knihu, byla ale v té době hodně drahá a tak jsem si ji nepořídila. Po mnoha letech, jednou po mši svaté, vidím vzadu v kostele, leží odložená kniha, podívám se a on je to Deníček sv. Faustyny, právě jde okolo kněz a tak se ptám, čí je. A on říká, vezměte si ji, někdo ji nedávno odložil v předsíni, je vaše. Málem se mi zastavil dech, "děkuji, kdyby něco, je u mě", jsem jen stačila odpovědět odcházejícímu otci. Neskutečné dárky nám Bůh připravuje, většinou právě tehdy, kdy to nejmíň čekáme. Díky Pane!  27.4.24  

BŮH JE TEN, NA KTERÉHO SE MŮŽEME VŽDYCKY SPOLEHNOUT.

MŮŽEME SI BÝT JISTÍ, ŽE VŠECHNO CO SE PRÁVĚ DĚJE, JE DOBRÉ, PROTOŽE ON O VŠEM VÍ, S NÍM VŽDYCKY VŠECHNO DOBŘE DOPADNE.

KDYŽ PŘECE JENOM NĚKDY PROŽÍVÁME NÁROČNÉ CHVÍLE,
NEBOJME SE SCHOULIT DO JEHO MILUJÍCÍ NÁRUČE,
ON NÁS PŘENESE PŘES KAŽDÉ TĚŽKÉ OBDOBÍ,
A MŮŽEME SI BÝT JISTÍ, ŽE VŠE VYUŽIJE A PROMĚNÍ V DOBRO.

Krása z níž se tají dech
Stačí ráno otevřít okno, začátek jara už oznamuje kos dlouho předem, tak nádherně zpívá na zahradě, že okamžitě připomíná ten známý hymnus z breviáře
Můj milý člověče, zpívej nebes Králi, slyš, jak zrána vesele, ptactvo Boha chválí...

Ale jakékoli roční období má v sobě tolik krásy, každé počasí je zázrak v přímém přenosu. Déšť který smývá prach ulic, zavlažuje vyprahlou zemi v pravý čas. Všechno tak dokonale funguje, má řád, který člověk mnohokrát nedokáže uchopit ani pochopit. 
Červánky, východ či západ slunce, sněhové vločky krásných jedinečných tvarů přesto, že na dlani tak rychle pomíjivé. Stromy které na jaře ukazují množství odstínů zelené, na podzim hrají celou barevnou paletou. Řeka která přes kamínky stéká z hor a v nížinách už nedohlédneš dna. Krása květů, dokonalost včel, růst miminka v matčině lůně...

Tolik nádhery, dokonalosti, ten úžasný řád kolem nás nemůže nechávat na pochybách, že Umělec je nekonečně milující a dokonalý.

Nebylo nic
svět nestvořen jen Bože Ty.
A řekl jsi
a svět se zvedl z nicoty.
Dny světa šly
a já jsem nebyl v jeho dnech.
Bůh stvořil duši,
člověk do plic nabral dech.
Svět byl tak veliký
a tak prázdný stranou stál.
To já stál stranou,
Tys mě k sobě povolal.
Svět by se zhroutil
nebýt k Tobě pozvedán.
Na kříž je přibíjen
a vzhůru zvedán Pán.
I teď je tu,
i nyní uvidět se dá
kněz zvedá Chléb,
srdce se ve mně pozvedá.
Až klesnu na zemi
a v prach se navrátím,
Ty sám mě pozvedneš
a já Tě uchvátím.
Až svět se v oheň promění
a bude soud,
pokyň mně k pravici
a nedej zahynout.
I. Slavik  

My (sami) nevíme, co budeme obětovat Hospodinu, dokud nepřijdeme na to místo. De10,26

Zapomněla jsem Pane, že Ty sám si vybereš mé postní snažení, jako už tomu bylo tolikrát. 
Bylo bláhové přemýšlet, mluvit o sladkostech a podobně...

Vždyť tvým přáním je, abych s radostí přijímala vše, co mi přináší každý den.
Odpusť Pane, ale tentokrát to byla opět síla, a jen ty můžeš posoudit, jak jsem v této zkoušce uspěla. Z mého lidského pohledu tedy nic moc. Ale jak už jsem u tebe zvyklá, je možné, že přesně takový byl tvůj plán. 

Děkuji Pane, že ti na nás tak nesmírně záleží. Prosím, za všechny zúčastněné. Přijmi prosím, tuto moji fyzickou slabost, jako oběť za ně.
Miluji Tě, důvěřuji Ti a zcela se Ti odevzdávám, postarej se prosím o všechno ❤️ 🙏
1.3.23  

VÍRA JE VÝHRA!"

Náš Bůh je aktivní a je nám stále nablízku. Ježíš řekl: „Můj Otec stále pracuje a já také pracuji.“ Ježíš je Emanuel, Bůh s námi. Kéž v radostech i zápasech života čerpáme sílu a útěchu z Ježíšovy přítomnosti a z díla, které v nás neustále koná.

Ježíš byl ve svém životě a poslání zajedno s Otcem. Do tohoto vztahu lásky nás vtahuje.

Mít věčný život, hovoří o životě nyní, ne až v budoucnosti. 

Pane, pomoz nám dospět k hlubší víře ve tvou přítomnost s námi a v nás, abychom mohli sdílet tvou lásku a slávu. 

Dej nám uvěřit, že tvá Přítomnost je trvalá a činná, že nás proměňuje. 13.3.24

 Víra