Můj milý člověče, zpívej nebes Králi,
 slyš, jak zrána vesele, ptactvo Boha chválí.

Chválí Stvořitele, Pána nebeského,
vroucí vzdává jemu dík, za ochranu jeho.

A ty, Boží obraz, dílo jeho ruky,

meškáš jemu věnovat 

vděčné písně zvuky?

Poděkuj teď vroucně Bohu za ochranu,
na celý čas života odevzdej se Pánu.

On ti bude Otcem, vodit bude tebe,
jeho láska sešle ti požehnání s nebe.

V každé trpké zkoušce poskytne ti síly,
najdeš pokoj, jehož svět nikdy neudílí.
Hymnus z Breviáře  

Modlitba 

je setkání, 

je otevření srdce

je rozhovor s Bohem Stvořitelem (výrobcem, který dokonale rozumí svému stvoření)

je rozhovor s nejbližším a nejlepším Přítelem, který nikdy nezklame moji důvěru

je rozhovor s Tím který je vševědoucí, ví o mě úplně všechno, zná mě lépe, než se znám já, zná mě dokonale

je rozhovor s někým, kdo mě miluje víc než svůj život. Bezpodmínečně, nekonečně, nepopsatelně... 

je rozhovor který vždy zůstane mezi námi, ale nikdy nevyjde nazmar

je rozhovor který uzdravuje, objímá, ukazuje cestu, naplňuje nadějí, radostí, světlem... 

je časem k prohloubení toho, co je ve víře a životě nejdůležitější

je to čas, kdy necháváme Slovo proniknout do našich srdcí a myslí, abychom očistili své nitro, stali se podobnějšími Ježíši a oblékli si božskou mysl. 

Modlitba je rozhovor od srdce k Srdci.

Rozhovor s Nejlepším Přítelem který přebývá i v mém srdci, vnímá mě, miluje a sám touží po mé lásce.

Modlitba, to je být s Ním, žít s Ním, radovat se i plakat v Jeho přítomnosti, v Jeho náruči.

Existuje tolik způsobů modlitby, kolik je lidí. 

Najít si svůj styl modlitby jako most k Bohu, je dar.

Někdo se rád prochází po mořském pobřeží nebo po skalnaté hoře, kde zakouší krásu stvoření, přičemž si recituje oblíbený žalm, který mu pomáhá vyjádřit údiv nad velikostí a tajemstvím přírody, vesmíru, života. 

Jiný má rád modlitby rozjímavé, na tichém místě nebo ve společenství, růženec, korunku k BM, křížovou cestu, cestu světla, litanie...

Jiný rád rozjímá nad Božím Slovem při denních textech nebo čtení Bible, jako Lectio divina, Examen, kontemplativní modlitba tzv. nazírání...

Náš život může být protkán všemi druhy. A každý sám pozná, kdy je mu v kterém způsobu nejlíp, v čem právě teď vnímá Pána.

Mnohé od modlitby odrazuje falešné přesvědčení, že musím být před Bohem dokonalý "obléct si to nejlepší, co mám", uklidit si, vzít si "dobrou" masku.

Ne. Právě naopak, k Bohu přicházíme takoví, jací jsme, se svými radostmi, slabostmi, nedokonalostmi, starostmi, otevření se vším všudy. 

Stejně jako si chodíme k lékaři pro léky nemocní, ne zdraví, neuklízíme dům, než přijde uklízečka. 

Bůh nás dokonale zná, miluje nás takové, jací jsme, počítá s naší slabostí.

Jde o přátelství, v němž je zakázána přetvářka.

Bůh nás nemiluje pro naše dobré stránky a skutky, ale pro to, kým jsme, přítelem, Božím dítětem...

Modlitba je být v Tom, který Je. Je vždy a všude přítomný a je nám vždy nejblíž.

Můžeme se modlit, jak nás napadne, důležité je, vědět kam má slova, myšlenky směřují.

Modlitba je tak úžasná, že nás v ničem neomezuje, modlit se můžu vždy a všude, i tento moment, ať dělám cokoli, současně můžu mluvit s Ním. Když teď píšu tato slova, můžu zároveň prosit Pána, aby otevřel vaše srdce a naplnil je radostí, láskou a touhou. A také ty když posloucháš, čteš, mluvíš, můžeš posílat myšlenku vděčnosti, radosti, touhy, prosby k Němu.

On je ten, který vždy naslouchá, spojení s Ním můžu navázat vždy a všude, bez telefonu, nepotřebuji signál, nepotřebuji nic jen touhu. Toto spojení nikdo a nic nedokáže přerušit.

Modlitba kterou nás naučil Ježíš:

Otče náš

jenž jsi na nebesích,
jenž jsi, který jsi,
jenž jsi všechno ve všem.

Posvěť se jméno Tvé,
ať je posvátné v naší zemi, v tomto světě,  na této planetě i celém vesmíru.

Přijď královstvím Tvé,
ať Tvá spravedlnost, pravda, láska, radost naplní celý svět.

Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi.
Ať umíme zacházet se svobodou, kterou nám dáváš, v odevzdanosti ať přijímáme tvé dokonalé komplexní plánování, pro dobro všech, s vírou a důvěrou, že se chceš o všechno postarat.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes,
dej všem jídla (jen) tolik kolik potřebují.

A odpusť nám naše viny, jako i my opouštíme naším viníkům.
A dej nám prosím, uvědomit si důležitost odpuštění, vděčnosti, lítosti, pokory, empatie...

A neuveď nás v pokušení,
dej, aby nás nepřemohla pýcha, místo soucitu, 

ale Zbav nás od zlého,
abychom vnímali a zamítali špatné myšlenky hned v zárodku, aby nemohly růst a otvírat cestu zlému. Ale aby náš život byl hlásáním Tebe, Pravdy, Lásky, Světla...
Amen.  

Modlitba jako duchovní oběť.

Co skutečně Bůh žádal, o tom svědčí evangelium.
Nastává hodina, kdy opravdoví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Bůh je totiž duch Srov. Jan4, a proto také hledá takové ctitele.

Nezbavuje v utrpení pocitu bolesti, ale trpícím, sužovaným a ztrápeným dává sílu vydržet a rozmnožuje milost, takže věřící poznává, co od Boha dostává, když ví, že trpí pro jméno Boží.

Modlitba spravedlivého odvrací všechen Boží hněv, zastává se nepřátel, prosí za pronásledovatele.
Modlitba je to jediné, co Boha přemáhá; všechna její síla má působit dobro.

A tak modlitba především zachraňuje duše zemřelých před smrtí věčnou, posiluje slabé, uzdravuje nemocné, posedlé vysvobozuje z moci zlého ducha, otvírá závory vězení, nevinným rozvazuje pouta, zahlazuje viny, odhání pokušení, zastavuje pronásledování, ustrašeným dodává odvahy, velkodušné naplňuje štěstím, ty, kdo jsou na cestách, přivádí k cíli, utišuje vlnobití, ochromuje zločince, podporuje chudé, usměrňuje bohaté, pozvedá padlé, zachycuje padající, drží stojící.
Modlí se všichni andělé, všechno stvoření; dobytčata a šelmy při vstávání klekají, a když vycházejí ze stájí a doupat, nelení vzhlédnout k nebesům a po svém rozeznít svůj hlas. I ptáci, když vzlétají, rozepnou křídla do tvaru kříže, vznesou se k nebi a zpívají svou ptačí modlitbu.
I sám Pán se modlil. (Tertulián)

Buďme napojeni na Boha, mluvme k němu stále,
ale nezapomeňme naslouchat, počkat na odpověď.
Prosme o spojení, o vnímavé srdce.

Bůh mě má rád a to bez jakýchkoliv podmínek z mé strany.
Jeho láska je bezpodmínečná, trpělivá, neustále mě ujišťuje o Jeho Přítomnosti, péči a vedení. Stále mi říká, neboj se, jen věř, neboj se, já jsem s tebou, nikdy tě neopustím,
jen mi důvěřuj, že tě miluji takovou jaká jsi.
Jdi a miluj. 

Můj Pane, vím, že když ti dám své srdce, pak budu ve všem svém konání s Tebou.
Mé srdce je temné Pane, nemůžu Ti dát takový dárek.
Ale jen Ty ho dokážeš očistit.
Říkám Ti očisti mé srdce Pane a pak ti ho věnuji,
ale Ty ho přijímáš v jeho temnotě a ve Tvých rukou ihned září.
Ať mé srdce patří zcela Tobě.

Udělej ze mě, co ty chceš.

Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím, ať zářím tvým pokojem.
Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,
kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,
ať smírem spojuji, kde dělí hádky,
ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.
Ať vírou postavím hráz pochybnostem,
ať propast zoufalství překlenu mostem,
kde vládne temnota, ať světlo křesám,
se všemi smutnými ať v tobě plesám.
Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé:
víc než být potěšen, chci těšit jiné,
víc než být pochopen, druhé chci chápat
víc, než být milován, chci lásku dávat.
Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,
kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,
kdo bližním odpouští, sám milost pozná,
ba ani smrt mu víc nebude hrozná.  

Sv. František z Assisi

Když nestaví dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí; když nestřeží město Hospodin, marně bdí strážce. 
Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; neboť svým miláčkům dává ho ve spánku. Žl 127

Odevzdanost