Odměnou lásky není nic jiného než více lásky, až se dospěje k dokonalosti lásky. 

Víra je nohama, po kterých jde duše k Bohu, a láska je vůdcem, který ji usměrňuje.  

Čeho máme nejvíc zapotřebí, je mlčet duchem i jazykem před tímto velkým Bohem, jehož řečí, kterou on slyší je pouze mlčenlivá láska.

Lepší je trpět pro Boha než dělat zázraky. 

Pane Bože, můj milovaný!

Vzpomínáš-li dosud na mé hříchy a nehodláš proto udělat, oč tě prosím, nalož s nimi, můj Bože, podle své vůle, což je to, co nejvíc chci, a projev mi tak svou laskavost a milosrdenství a budeš i v nich poznán.

A jestliže čekáš na mé skutky, abys na jejich podkladě vyhověl mé prosbě, poskytni mi je ty a vykonej je ve mně, i ty strasti jaké bys chtěl přijmout, a staniž se. A jestliže na mé skutky nečekáš, na co čekáš, nejmilostivější Pane můj? Proč otálíš?

Neboť nebude-li nakonec to, oč tě jménem tvého Syna žádám, milost a milosrdenství, vezmi si můj groš, když ho chceš, a dej mi toto bohatství, vždyť ty také je pro mě chceš.

Kdo se bude moci zbavit nízkých způsobů a životních podmínek, jestliže ho ty nepozvedneš k sobě v čistotě lásky, Bože můj? Jak se k tobě pozvedne člověk zplozený a vyrostlý v nízkostech, jestliže ho nepozvedneš ty, Pane, rukou, kterou jsi ho stvořil?

Nevezmeš mi, Bože můj, cos mi už jednou dal ve svém jediném Synu Ježíši Kristu, v němž jsi mi dal všechno, co chci; proto se budu těšit, že mě nenecháš dlouho čekat.

Na co ještě čekáš, když ve svém srdci můžeš milovat Boha hned teď?

Moje jsou nebesa a má je země; moji jsou lidé a moji jsou hříšníci; andělé jsou moji a Matka Boží a všechny věci jsou moje, i sám Bůh je můj a pro mne, protože Kristus je můj a celý pro mne. Co tedy žádáš a hledáš duše má? Tohle všechno je tvoje a všechno je to pro tebe.

Nezabývej se maličkostmi ani nedbej na drobty, které padají se stolu tvého Otce. Vyjdi ven a raduj se ve své slávě; skryj se v ní a těš se z ní a splní se tužby tvého srdce.

(Jan od Kříže, Krátké spisy a korespondence, Výroky o světle a lásce, 26, Kostelní Vydří 1998, str.69n) 

 Na co ještě čekáš, když ve svém srdci můžeš milovat Boha hned teď? 

O Temné noci...

Chceš-li, abych ti odpověděl, pohleď na mého Syna!

Chceš-li, abych ti odpověděl nějaké útěšné slovo, pohleď na mého Syna, mně poddaného a z lásky ke mně podrobeného jiným a ztýraného, a uvidíš, kolik ti toho odpoví. Kdybys chtěl, abych ti objasnil některé tajné věci nebo případy, zadívej se na něho a nalezneš nejskrytější tajemství a moudrost a Boží divy, které jsou v něm ukryty, jak říká můj apoštol: "In quo sunt omnes thesauri sapientiae et scientiae Dei absconditi." To je: "V něm (v Božím Synu) jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání Boha" (Kol 2,3). Tyto poklady moudrosti budou pro tebe mnohem vyšší a příjemnější a prospěšnější než to, co by sis přál vědět. Proto se týž apoštol chlubil: "Nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného" (1 Kor 2,2). A kdyby sis také přál jiná vidění a zjevení, božská nebo tělesná, pohleď též na něho v lidské podobě a nalezneš v něm víc, než si myslíš, protože apoštol také říká: "In ipso habitat omnis plenitudo divinitatis corporaliter", což znamená: "V Kristu přebývá všechna plnost božství tělesně" (Kol 2,9).

Proto se už nehodí tázat se Boha tímto způsobem ani už není třeba, aby mluvil, vždyť když víra řekla všechno v Kristu, není a nikdy nebude nic, co by měla ještě zjevovat.

(Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, Kostelní Vydří 199, str. 173)

V devětačtyřiceti letech vážně onemocněl. Na nártu se mu otevřel nádor, který se mu nedařilo hojit. Jan prožíval svou nemoc v touze víc a víc se připodobňovat svému ukřižovanému Pánu. Ztotožnění bylo tak úplné, že se ho zmocňovalo pohnutí během obvazování, jak se zadíval na svou ubohou rozbolavělou nohu, poněvadž se mu zdálo, že vidí tu Ježíšovu probodenou. Mezitím se blížila smrt. Pozdního večera dne 13. prosince roku 1591, když spolubratři shromáždění kolem jeho lůžka začali odříkávat modlitby za umírající, poprosil Jan, aby je přerušili a řekl: "Toto nepotřebuji. Přečtěte mi něco z Písně písní." A zatímco v cele umírajícího zněly verše lásky, zdál se Jan okouzlený a vydechl: "Jaké vzácné perly!" Pak uslyšel zvonit půlnoční zvony a pravil: "Odcházím zpívat matutinum do nebe..."

Ať vám ukřižovaný Kristus stačí a s ním pracujte i odpočívejte a takto sama sebe potlačujte ve všech věcech vnějších i vnitřních.