Paměť

Jeden mnich se svěřil svému představenému, otče mám velmi špatnou paměť, když čtu Boží slovo, okamžitě zapomínám, co jsem přečetl, nejsem schopný si zapamatovat jedinou myšlenku. Nic z Božího slova ve mě nezůstane.
On mu odpověděl, bratře, vezmi tento koš, jdi k řece a naplň vodou tuto nádrž. Mnich v poslušnosti šel a dělal, co mu představený přikázal.
Když po několika hodinách potkal svého představeného říká mu, otče, to je marné, dřív než vyjdu kopec, všechna voda mi z koše vyteče.
On mu odpověděl, to ano, je to koš, ale podívej se na ten koš, jak je uvnitř krásně čistý.
Tak je to i s Božím slovem. I když si nic nepamatuješ, Boží slovo působí uvnitř a jednou, až bude potřeba si vzpomeneš i na to, cos četl.

Otec Jan nám kdysi při mši svaté řekl, nebuďte je, oni brzo vstávali a lovili ryby, jako apoštolové, Boží slovo působí i když spíme. Bylo to po rybářských závodech a hoši v lavici usínali :).

S mojí pamětí je to také velmi zajímavé.
Zatím v nejhorším stádiu byla má paměť, po pádu ze schodů a otřesu mozku, stále to ještě není úplně ideální, jelikož přišel další otřes, závratě, rány do hlavy, úpal a pořád se prostě s mojí hlavou něco děje.  
Naštěstí ale přišla také Boží odpověď na mé otázky a modlitby.

Prvně mi Pán ukázal, jak špatnou paměť měla sv. Terezička a také Kateřina Sienská, mé velké kamarádky. Přivedlo mě to k velké pokoře i zamyšlení, že u Boha přece nejsou náhody.
A On říká Pavlovi, stačí když máš mou milost. A já ho neustále prosím o vedení, které uslyším, říkám mu přece, jak jsem nechápavá a prosím, aby byl polopatický. 
Co když mě takto pomalu a systematicky plní mé modlitby a přání. Co když to je cesta k mé touze po dokonalé odevzdanosti.

Vždyť toužím přece aby mě vedl, Jeho moudrost je dokonalá, co bude potřeba mně v pravý čas připomene, co zapomenu bude mít také svůj důvod. Vždyť On je nejvyšší Moudrost, tak proč se obávat o můj nedokonalý, otřesený mozek, když On je vševědoucí, všemohoucí a dokonalý a nabízí mně vedení. Říká mi, neboj se jen věř. Já se o všechno postarám.
Děkuji :). 

Ještě jeden hezký vtip o paměti od o. Pavla.
Babička posílá dědečka do obchodu a říká mu:" dědečku, prosím tě, dvě věci, kup, dvě věci: rohlíky a máslo. 

Pamatuj! dvě věci, rohlík na který si namažeme máslo, to zvládneš dědečku!
Dědeček se vrátí z obchodu a nese pastu na zuby.
Babička se podívá na pastu a říká smutně: "dědečku, a kde máš kartáček?"