KDO BY NÁS MOHL ODLOUČIT...
Přilneme-li k Slovu života,
nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy
"Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?
Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.
A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu." Řím8,28-39
"V Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?" Žl 56
"Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?" Řím 8,31
Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Pán ukazuje svou slávu před svědky, které si vybral. A jeho tělo, které má stejnou podobu jako tělo ostatních lidí, září takovým jasem, že jeho tvář vypadá jako slunce a šat se svou bělostí podobá sněhu.1
Při tomto proměnění šlo především o to, aby se srdce učedníků nepohoršilo nad křížem, a aby ponížení dobrovolného utrpení neotřáslo vírou těch, kterým byla zjevena jedinečnost skryté důstojnosti.
Neméně měla ovšem Prozřetelnost na mysli položení základů naděje pro svatou církev: Celé Kristovo tělo mělo poznat, jakého proměnění mu bude dopřáno, a údy měly očekávat, že budou mít podíl na slávě, jakou již nyní září hlava.
Právě o tom mluvil Pán, když řekl o velebnosti svého příchodu: Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.2 A svědčí o tom i svatý apoštol Pavel, když říká: Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.3 A jinde: Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.4
Apoštolové tedy měli být utvrzeni a přivedeni k plnému poznání. Z tohoto zázraku však vyplývá ještě další poučení.
Ukázali se totiž také Mojžíš a Eliáš, tedy Zákon a Proroci, a rozmlouvali s Pánem. Přítomností těchto pěti mužů se tak dokonale splnilo to, co bylo řečeno: Každou výpověď potvrzují dva nebo tři svědkové.5
A co může být jistějšího a spolehlivějšího, než když výpověď dotvrzuje společný hlas polnice Starého i Nového zákona a s učením evangelia se shodují oba nástroje dávného zvěstování?
Stránky obojí smlouvy si totiž navzájem svědčí. Toho, jejž slibovala dřívější znamení pod rouškou tajemství, jasně a zřetelně ukazuje záře přítomné slávy.
Neboť, jak říká svatý Jan, Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.6 V něm se totiž vyplnila i zaslíbení prorockých obrazů i smysl nařízení Zákona. Neboť Kristus dokazuje svou přítomností, že proroctví jsou pravdivá, a působí svou milostí, že přikázání jsou uskutečnitelná.
Ať se tedy hlásáním svatého evangelia upevňuje víra všech a nikdo ať se nestydí za Kristův kříž, jímž byl svět vykoupen.
Ať se také nikdo nebojí trpět pro spravedlnost ani ať neztrácí naději ve slíbenou odměnu. Protože skrze námahu se přichází k odpočinku a skrze smrt k životu. Vždyť Kristus vzal na sebe všechnu naši lidskou slabost. Jestliže tedy vytrváme v jeho víře a lásce, i my přemůžeme, co on přemohl, a dostaneme, co přislíbil.
A tak ať už máme zachovávat přikázání nebo snášet protivenství, vždy ať nám v uších zní přitom hlas Otce, který řekl: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte.7
Z kázání sv. Lva Velikého, papeže
Dej Pane, ať Ti zcela důvěřuji v každé situaci a vše v odevzdanosti přijímám.
Dovol, abych vnímala
druhé, víc než sebe.
Abych se méně soustředila na to, abych neudělala chybu,
ale byla pozorná na potřeby druhých. Abych dokázala vnímat, Tvoji prioritu v
každé situaci.
