STRACH
STRACH
Máme právo, mluvit pravdu. P. M. O. Vácha
Mluvit pravdu není povinnost ale právo.
Krásná, možná překvapivá ale hluboká myšlenka - pravda.
Jedna nedávná situace mě nutí se nad tímto zamýšlet.
Kdo nutí člověka lhát?
Strach?
A proč se vlastně člověk něčeho nebo někoho boji? Je to lidské?
Ale proč se má něčeho bát křesťan? Je to křesťanské?
Učedníci s Pánem na loďce měli strach z bouře, budili Pána, ještě nevěděli, že i když to vypadá, že jako člověk spí, ve skutečnosti stále nad námi bdí jako Bůh. (Srov. Mk4, 34-41)
Díky jejich strachu my už to víme.
Protože On se jich zeptal: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?"
Tak proč se občas bojíme? Nemáme snad pořád ještě víru?
Sáhla jsem si dnes na své dno?
Zoufalství, pocit beznaděje, nemoc, spousta práce, všechno se hroutí, čas letí, nic není jak má být. Všude nespokojenost, jen práce, práce, práce...
Co je potřeba udělat, zajistit, zařídit, zaplatit, zrušit...
Kdopak by na to stačil, kdo by si věděl rady?
A náhle On.
Naděje.
Světlo, které proniká prasklinou v srdci a vše zaplavuje.
To světlo, které je zároveň Láskou tak neuchopitelnou, že nelze popsat lidskými slovy.
To Světlo náhle léčí vše jediným svým paprskem.
Světlo, které má odpověď na všechny otázky, řešení na všechny problémy...
Pán sám o sobě řekl, že je tím Světlem a Jeho zaslíbení jsou naší pomocí, nadějí, lékem.
Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Jan 8,12
To Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 1,5
"Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla."
Jan 12,36
On, náš Pán, nejlepší Přítel, On je naše jediná naděje, jediná jistota, Pravda, jediná správná Cesta.
7.8.21
V našich životech a v našem světě je mnoho bouří. Mohou se objevit náhle a narušit náš klid a mír. Někdy to mohou být bouře spíše vnitřní, když propadneme pochybnostem o sobě a strachu z...
Pane, ty jsi vždy s námi. Probuď nás ze spánku, abychom byli stále bdělí a připravení obrátit se na Tebe v tom, co v danou chvíli potřebujeme. Dej, prosím, ať stále vnímáme tvoji přítomnost, tvojí připravenost, tvojí nabídku a ujištění :"Neboj se, jen věř. Neboj se a neděs, já jsem s tebou. Nikdy tě neopustím a nikdy se tě neřeknu!"
Lidé, kteří se ocitli v nové situaci, měli strach a pochybovali o své schopnosti situaci zvládnout, ať už myslíme na povolání Jeremiáše (Jeremiáš 1), nebo na Marii při zvěstování (Lukáš 1), ale ty, Pane, jsi je ujistil, že budeš s nimi. Kéž stejně jako oni i my ti dokážeme důvěřovat, když se setkáváme s životními bouřemi.
Co prožíval Pán v Getsemanské zahradě? Byl to strach? Pokud ano, vzpomeň si, jak to řešil? Mluvil s Otcem.
Ale taky nám tam ukázal původce našeho strachu.
Dokonce to, že není dobré být na to sám, když On Boží Syn, prosí o modlitbu své učedníky, přátele: "Zůstaňte zde a bďete se mnou." a dokonce výčitka, když opakovaně usínají: "což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít?!"
Ukazuje nám, že kde zlý hodně působí, nemáme být na to sami. I on sám, Kristus, Mesiáš, Boží syn, prosil o modlitbu obyčejné lidi, nejspíš věděl, že jejich modlitby mají váhu.
Nebojme se požádat o modlitbu. Na nic nemusíme být sami. Ale v první řadě všechny své myšlenky, radosti, starosti, plány, povinnosti, obavy i strachy, všechno směřujeme k Němu.
