Kdo je v Kristu, je nové stvoření. 
Co je staré, pominulo, hle, je tu nové. 2Kor5

Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě.

1Kor 10;31

Být podobní

Ve všem napodobujte Krista.

Víme, že Bůh stvořil každého z nás, jako originál. Přesto se stále chceme někomu podobat, stále někoho napodobujeme, co je dnes v módě? Připodobňujeme se vizuálně, účesem, oblečením, toužíme po stejném autě, hračce..., ale také našimi postoji, se snažíme někomu podobat. 
Přitom, z lidí jen Ježíš, je opravdu jediný, kdo stojí za to, snažit se mu být podobným. Ale kdo by dnes toužil, být chudý tesař, pobýt si 40 dnů na poušti a závěr života?... 

Přesto dnes módou opravdu je, vydat se na náročnou Svatojakubskou pouť do Santiaga, vydává se tam ročně stovky lidí z celého světa. Po čem touží? Pouť absolvují věřící i nevědoucí, nevím sice v jakém poměru. Co hledají, co touží najít, mají stejný cíl? Možná touží najít něco, co se vydal hledat Pán Ježíš na poušť? Sám sebe a Boha. Smysl. Možná ani netuší, že napodobují Krista. Kéž se toužíme, podobat Kristu v jeho běžném lidském životě, každodenní práci, službě, lásce a hlavně v napojení na Boha. Kolikrát čteme, odešel na opuštěné místo a modlil se. Nebo, zvedl ruce k nebi. Věděl, že jako člověk se neobejde bez Boží pomoci, rady, bez napojení na Zdroj. Ale taky věděl, že Bůh člověka dokonale miluje, znal Boží povahu, proto přišel na svět, aby člověku ukázal na Boží povahu, na bezpodmínečnou lásku a milosrdenství. A také na smysl života, smrti, utrpení, lásky, radosti, služby... Aby ukázal na Boží péči o své stvoření. 

Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce. Žl104,13

On se opravdu touží postarat o všechny naše potřeby. Ne vždy nám dá přesně o to, co si přejeme, ale určitě nám touží dát vše co potřebujeme. 

Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost...
Mt6

Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete.
Flp4,19

Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 
Mt7,7

Pane kéž slyšíme Tvé volání, slovo, rady, kéž se necháváme vést, proměňovat, kéž se ti snažíme podobat.

 Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. 
Žl119;105

Milujte se navzájem, jako já vás. 
Jan15,12

Láska nechť je bez přetvářky.
Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
Milujte se navzájem bratrskou láskou,
v úctě dávejte přednost jeden druhému.
Řím12,9-10

Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali:
buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. 
Říkám vám a zapřísahám vás ve (jménu) Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z Božího života, protože je v nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce. Jsou totiž otupělí, a tak se oddávají prostopášnosti a hovězí vší možné nečistotě a chamtivosti. 
Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. 
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího (vzoru) jako skutečně spravedlivý a svatý.
Proto nechte lhaní a každý mluvte se svým bližním pravdu. Patříme přece k sobě všichni jako údy. Ani když se rozhněváte, nenechte se strhnout ke hříchu.' 
Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem.
Nedopusťte, aby vás ovlivnil ďábel. Když někdo kradl, teď už krást nesmí. Ať raději pracuje vlastníma rukama, aby mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí nouzi. Ať vám z úst nevychází žádná ošklivá řeč, ale (mluvte jen taková slova,) která mohou prospět k duchovnímu prospěchu tam, kde je toho třeba. (Tak vaše řeč) přinese užitek těm, kdo vás budou poslouchat. Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. 
Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte,
jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. 
Ef4,1.17-32

Chceš-li, můžeš mě očistit.
"Chci, buď čistý. "
Mk1

Malomocný v tomto evangeliu věděl, co chce, věřil, že Ježíš má moc mu to splnit. Přišel v pokoře a prosil v klečící pozici. Ježíš mu vyšel vstříc soucitnou odpovědí a uzdravením. Touha je v životě důležitá, udává směr a dynamiku. 

Pane, přicházíme k tobě ve své potřebě, se svou touhou a s naprostou důvěrou, že nám vyjdeš vstříc a uzdravíš naše rány. Je to příběh o uzdravení a dojetí. Přísně vzato se Ježíš neměl malomocného dotknout. Ani malomocný se neměl k Ježíši přiblížit, protože malomocní se museli izolovat a na každého, kdo se k nim přiblížil, volat "nečistý, nečistý". Co se tady tedy událo?

Pane, pomoz nám, abychom si uvědomili, jak izolujeme sebe i druhé a jak prolomit bariéry stigmatizace, studu a strachu a oslovit v lásce druhé, stejně jako jsi to udělal ty.

"Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! 
Lk6,36

Milosrdenství chci a ne oběť.
Mt9,13 

Ježíš ukazuje, že nechce spiritualitu shora, nýbrž zdola, protože právě ta otvírá člověka pro Boha. Pro něho je otevřeno srdce zkroušené, srdce zraněné a zlomené. A On přichází a jedná.

V milosrdenství se podobejme Kristu.

Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon.
Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě.
Vydržíme-li, (dočkáme se) doby, kdy budeme sklízet.
Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem,
ale zvláště těm, kdo vírou patří s námi do stejné rodiny. 
Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným
než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. 
A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství. 
Gal6,2-16

Průpovědi Šalomouna, syna Davidova, izraelského krále, aby se poznala moudrost a kázeň, aby se pochopily poučné řeči, aby zjednaly vzorné vychování, spravedlnost, právo a mravnost, aby daly zkušenost nezkušeným, mládeži prozíravost a obezřelost. 
Když je slyší moudrý muž, ještě více zmoudří, rozumný pak získá schopnost, aby pochopil průpovědi a moudrá rčení, slova mudrců i jejich tajenky.
Začátkem moudrosti je bázeň před Hospodinem, znalostí a kázní pohrdají jen pošetilci.
"Jak dlouho budou hlupáci milovat hloupost,
v posměchu se kochat posměvači, pošetilci nenávidět moudrost?
Přijmete-li mé výtky, vyleji na vás svého ducha, svoje myšlenky vám sdělím. Volala jsem, ale vy jste se zdráhali, vztahovala jsem ruku – ale nikdo si toho nevšiml. Nedbali jste na žádnou z mých rád, nestáli jste o mé výtky... až na vás přijde hrůza, až vás stihne jako bouře úděs, až se jako vichr dostaví zkáza, až vás sevře úzkost a tíseň. Tu budou po mně volat, já však neodpoví, budou mě hledat, ale nenaleznou, neboť nenáviděli moudrost, nevybrali si bázeň před Hospodine. Nelíbila se jim má ráda, pohrdli každou mou výtkou. Ať jen okusí z plodů svého chování, ať se nasytí svými záměry, vždyť vlastní lenost zabije pošetilé, hlupáky zahubí jejich bezstarostnost. Kdo však mě slyší, bude žít v bezpečí, v klidu, beze strachu před zlem." 
Př1,1-7;22-33

Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým". Jenom tak se stane moudrým.
1Kor3, 18-19

Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. 
1Kor1,23-24

Bože, kdo by mohl zcela proniknout byť jen jediný z tvých výroků? Toho, co zůstává mimo, je mnohem víc než toho, co jsme s to pojmout. Je to, jako když žízniví pijí z pramene. Boží slovo je mnohostranné a ti, kteří je přijímají, k němu přistupují z mnoha hledisek. Pán vykreslil své slovo mnoha barvami, aby každý, kdo se jím zabývá, na něm nalezl něco, co jej uchvátí. 
Ukryl ve svém slově nejrůznější bohatství, abychom z něho všichni ve svém úsilí mohli něco pro sebe vytěžit. Boží slovo je stromem života, který ti ze všech stran nabízí své požehnané plody, a je jako skála, která se otevřela na poušti a všem kolem poskytla duchovní nápoj. Apoštol říká: Jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj.

Nikdo, kdo dostane nějaký díl tohoto bohatství, by si neměl myslet, že je v Božím slově pouze to, co získal on. Spíš ať si uvědomí, že z toho všeho, co Boží slovo obsahuje, dokázal vytěžit jen toto málo. 

A také by proto, že se mu podařilo získat pro sebe jen tuto částečku, neměl říkat, že je nějak chudé a neplodné, nebo jím pohrdat, ale spíš děkovat za jeho bohatství, i když je není s to vyčerpat. Raduj se, že jsi Božím slovem nasycen, a nermuť se z toho, že tě jeho bohatství přesahuje. 

Ten, kdo má žízeň, se přece raduje z toho, že může pít, a nermoutí se z toho, že nemůže vypít celý pramen. Pramen má zdolat tvou žízeň, a ne aby tvá žízeň zdolala pramen. Když totiž uhasíš žízeň, aniž vyčerpáš pramen, můžeš pít znovu, až zase dostaneš žízeň. Kdežto kdybys zahnal žízeň tím, že bys celý pramen vypil, tvé vítězství by ti bylo jen ke škodě. Děkuj za to, cos dostal, a nelituj toho, co zůstalo zatím nevyužito. Cos dostal a čehos dosáhl, je tvůj podíl; co zbylo, je tvé dědictví. Cos nemohl pro svou nedostatečnost dostat najednou, dostaneš jindy, jen když vytrváš. Nechtěj ve své chtivosti zhltnout naráz, co najednou zhltnout nelze. Ale také nebuď líný postupně čerpat z toho, co můžeš. 

Z komentáře svatého Efréma, jáhna, k evangelní harmonii "Diatessaron" 11Kor10,3-4.

Slovo Páně trvá navěky. 

Kniha Božích přikázání a zákon, který platí na věčné časy;
všichni, kdo se ho drží, přijdou k životu. 
Slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.
1Pt1,25; srov. Bar 4,1

Buďme Kristu podobní v lásce!

Buďme Ježíši podobní v pokoře. 

Jazyk pocitů

Při modlitbě examen se zamýšlíme nad svými pocity. Útěcha a neútěcha nejsou vzácné duchovní stavy: jsou to pocity a nálady, které v nějaké formě prožíváme neustále. Často je však vytěsňujeme ze svého vědomí, protože se věnujeme svým každodenním záležitostem. Teprve při examenu se na ně pozorně díváme. Kde byl Bůh v našem dni? Najdeme ho ve chvílích, kdy jsme se cítili šťastní, radostní a pokojní. Nacházíme ho také ve chvílích úzkosti a smutku, protože v těchto chvílích Boha potřebujeme. To, co děláme a jak přemýšlíme, má velký význam. Nejprve se však ptáme, jak se cítíme. Tam, "v hlubinách naší afektivity", nacházíme Ducha svatého, který nás mocně pohání. Pp11.2.24

Examen

Setkání s Bohem v našem nitru, nás naplňuje úžasnou radostí, vede nás až k euforické vděčnosti. Nedokážeme prokázat plně svou vděčnost z úžasného poznání, že v mém nitru přebývá Boží Trojice, Otec, Syn i Duch, byli tady vždy.  Uvědomění si, že jsem od počátku nekonečně milována. 

Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. 
Lk10,20

Zajásal v Duchu svatém. 
Lk10,21

Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.
Mt5,12 

Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!
Neh8,10

Radujte se tedy nevýslovnou, velkolepou radostí. 
1Pt1,8

Křesťan žije v radosti a úžasu díky Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Papež František

Kamkoli Ježíš přišel, přinášel sebou radost. Byl od Boha pomazaný radostí, k předávání radosti. Neustále se radoval v Bohu, v Duchu svatém. On je dokonalá radost. 
Sám říká: 

Radost, pravá radost, to jsem já,
a nemám vřelejšího přání,
nežli dát vám radost tím, že vám dám sebe.
Byl jsi stvořen a pokřtěn pro radost.
Jsi určen k věčné radosti, která pochází ode mne.
Očekávám, že se mi daruješ v radosti.
Kdybys věděl, jak velice miluji duše, které se usmívají!
Nepochybuj, že čas, který trávíš na zemi, je čas zkoušek.
Ale jestliže uprostřed potíží, protivenství a utrpení
dovedeš udržet radost ve své duši,
dáváš mi tím největší důkaz důvěry, jaký jen může být,
protože tím potvrzuješ svou naprostou víru v mou lásku,
která ví lépe než ty, co je k tvému dobru.
Lépe než slovy vyjadřuješ radostí
svůj živý souhlas s mou radostí a mou vůlí.
Radost není jen odměnou, ale i povinností.
Je zapotřebí, aby moji vyznavači mohli prohlásit před tváří světa,
že znají veliké tajemství radosti.
Je pouze jeden skutečný zdroj bídy, hřích.
Je pouze jeden skutečný zdroj stálé radosti, má láska.

Buďme Ježíši podobní v radosti.

Hledejte Boha a budete se radovat

Můj Pane, Ty jsi Světlo které ničí každou temnotu, jsi Láska jakou nelze lidskými slovy popsat. Jsi Touha která naplňuje srdce radostí a pokojem. V Tobě spočinout je největší blaho. Tvá blízkost mě naplňuje nekonečnou radostí. Můj život jsi Ty Pane, kéž dokážu žít tak jak Ty chceš, kéž dokážu naplnit každý Tvůj úmysl s mým životem. Kéž každý koho mně pošleš do cesty, se setkává s Tebou. Kéž můžu jednou se svatým Pavlem říct: "Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus." Gal2,20

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec

Objevit Boha Otce a chtít udělat z bližního bratra, to jsou pro Ježíše dvě neoddělitelné věci. Otcovský pohled upřený na mne, pozornost, která mému životu dodává smyslu, božské gesto, jež mne volá a vytváří mne, je zde proto, aby podnítilo všechny lidi kolem mne.

Dávejte, a bude vám dáno, odpouštějte, jako Bůh odpouští vám;1 mějte rádi tak, jak s vámi zachází Bůh; buďte milosrdní, protože jste jeho děti. To je rozhodující měřítko, znamení, podle kterého se poznávají Boží děti. A toto přikázání má smysl jedině ve skutečném světě, kde působí zlo a kde převládá násilí. Nepředstírá, že jej přemění na jakýsi idylický vesmír, ve kterém mírnost odzbrojí násilí. Požaduje něco realističtějšího a tajemnějšího: jednat s nepřítelem jako s bratrem, i když on zůstává nepřítelem a působí nám násilí, i když mu snad musíme odporovat.

Odpouštět znamená přijímat nepřítele takového, jaký je, a chtít, aby existoval takový, jaký je. Znamená to souhlasit s tím, aby konal dobro, o kterém my si myslíme, že jej není schopen, a které bychom mu neradi uznali. Znamená to souhlasit s tím, že tajemství jeho života nám uniká, že Bůh nám je nezpřístupní; znamená to stejný úkon víry jako ten, kterým odevzdáváme Otci tajemství svého vlastního bytí. Tento úkon má smysl tehdy, jestliže mohu skutečně doufat, že svého bratra dostihnu, a tato naděje předpokládá onu rozhodnou událost, která zlu učiní konec. Tato událost je už zde, jakmile mohu odpustit; je to skutečnost v Ježíšovi, který ji navrhuje a prožívá. Zůstává slibem a je dosažitelná jen vírou a nadějí.

Odpouštějte, jako Bůh odpustil vám. 

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Ef4,32

Buďme podobní Kristu v důvěře 

Pane, ty chceš, aby náš svět byl bezpečným a přátelským místem, kde můžeme růst k plnosti. Přestože my lidé sebe i náš křehký svět kazíme, ty stále pracuješ pro naše dobro. Stále znovu obnovuješ, napravuješ, znovu vytváříš a využíváš pro dobro to, co my pokazíme. Teprve budoucnost odhalí plnost tvé nekonečné, bezpodmínečně lásky: nebude to třídění špatného od dobrého, ale tvé vítězství nad špatným a zlým navzdory všem překážkám. „Když bude vše řečeno a uděláno, zažijeme naplno, jak nekonečně jsme milováni. 

Je to odvážné tvrzení tváří v tvář násilí, nenávisti, válkám, vraždám a zradám všeho druhu - všem špatným věcem z každodenních zpráv, ale tak to je. Učí nás to trpělivosti k sobě i k druhým a k absolutní důvěře v Tebe Pane. 

Dej mi, Pane svou milost, ať ti naslouchám, abys mě mohl proměnit.

Kéž Pane, máme víru, abychom sestoupili z hory a pokračovali v cestě s Tebou. 

Kéž uvěříme a dovolíme Ti, abys nás mohl proměnit. 
Kéž máme v Tebe takovou důvěru, která zcela promění nás život. 

Kéž uvěříme, že Tvá Láska je dokonalá, bezpodmínečná, nekonečná a všemohoucí. 

Kéž jsme ti podobní v důvěře Bohu. 

 Děkuji