Postní doba
Postní doba
Úžasné období, které může být plné Božích překvapení,
pokud tento čas zcela odevzdáme do Boží režie a necháme se vést.
Odevzdanost ale neznamená nečinnost, naopak, máme se v tomto období více zamýšlet nad sebou, svým vztahem k Bohu, k sobě, k bližním, snažit se uvidět, kde člověk mohl trošku poodejít ze správné cesty, a co je potřeba trošku poopravit. Svěřit pak taková místa Pánu k uzdravení, je nejlepší, co můžeme udělat. Musíme ale také sami dávat pozor, abychom opět v tomto nesešli.
Odevzdanost je ale také připravenost, připravenost přijímat Boží úžasná překvapení. Věřit, že všechno co se děje, je teď v Boží režii, že o všem ví a vše využije k dobrému pro všechny. Nechejme se tedy provést postní dobou, s Pánem za ruku. Poznávejme, jaký postní úmysl si pro nás připravil On a vše přijímejme v odevzdanosti.
Ježíš přišel pro ty z nás, kteří jsou zlomení, zranění, zranění, nemocní, smutní, ztracení; pro ty z nás, kteří něco pokazili, zhřešili, sešli z cesty a udělali věci, kterých litují. Vezměme si z Ježíšových slov velkou naději, že právě my jsme těmi lidmi, pro které Pán přišel a které obzvlášť miluje, těmi z nás, kteří vědí, že potřebují spásu, uzdravení a nový život.
Pane, pomoz nám poznat a opustit to, na čem lpíme, abychom tě mohli svobodněji následovat a mohli to dělat celým srdcem. Pomoz nám vidět druhého. Ukazuj nám cestu, kudy se vydat za Tebou. Vždyť Ty sám říkáš, že jsi ta Cesta.
Pro naši postní dobu můžeme využít různé pomůcky, průvodce, exercicie, přednášky na YouTube, mobilní aplikace:
Malý průvodce postní dobou
Postní kapky
Exercicie
Úžasnou příležitostí setkat se s Pánem jsou také modlitby Křížové cesty, které najdeme různě na webu nebo v mobilních aplikacích:
Izidoor
Křížové cesty - kde najdete také tuto s názvem Rodina texty sv. Jana Pavla II.
Texty z dopisu sv. Jana Pavla II. rodinám z roku 1994.
Texty zastavení z křížové cesty z Kolosea v roce 1989.
ÚVOD
Drahé rodiny!
Člověk je cestou církve. Těmito slovy mám na mysli především četné cesty, po nichž se člověk ubírá, a zároveň chci zdůraznit, jak církev touží jít s člověkem bok po boku při jeho pozemské pouti. Církev přijímá účast na radosti a naději, smutku a úzkosti každodenní pouti člověka a je hluboce přesvědčena, že ji na tyto cesty přivedl sám Kristus.
Ze všech těchto mnohých cest je rodina první a nejdůležitější cestou. Je to cesta, od níž se lidská bytost nemůže odloučit. Normálně totiž přichází na svět uprostřed rodiny, a tak je možné říci, že jí vděčí za samu skutečnost, že je člověkem. Když rodina chybí, vytváří se v člověku vstupujícím do světa znepokojivý a bolestný nedostatek, který ho potom tíží po celý život.
Tuto cestu s křížem můžeme obětovat za naše rodiny, zvláště ty, které prožívají těžkosti a bolestné situace.
Před každým zastavením je úryvek z dopisu Jana Pavla II., který adresoval rodinám. I když byl sepsán před skoro 30 lety (1994), jeho obsah je stále aktuální.
Celá tato Křížová cesta také ZDE
Můžete se modlit KŘÍŽOVÉ CESTY také na různých místech, třeba i v přírodě.
V naší republice je cca 300 venkovních křížových cest.
MAPA.
Snažme se v postní době setkat s Tím, který je Láska, Radost, Naděje, Milosrdenství...
On dá smysl všemu, co prožíváme.
On vše promění v něco úžasného, dokonalého.
Víra není vážná, smutná, hrozivá...
Víra je radostná zpráva!
Víra je vztah s Tím, který sám je dokonalá Radost.
Poznej Jeho laskavý humor.
Tři pilíře postní doby
MODLITBA MILOSRDENSTVÍ PŮST
Jsou tři věci, na nichž stojí víra, spočívá zbožnost a trvá ctnost: modlitba, půst a milosrdenství.
Kvůli čemu modlitba klepe, to půst vyprošuje a milosrdenství dostává. Modlitba, milosrdenství a půst, to je trojice tvořící jednotu a dávající si navzájem život.
Neboť duší modlitby je odříkání a životem odříkání je slitovnost. Nikdo ať je neodtrhuje, nemohou být odděleny. Kdo má jen jedno z nich a nemá zároveň i ostatní, nemá vlastně nic. Takže ten, kdo se modlí, ať se i postí. Kdo se postí, ať se i slitovává. A ať slyší prosebníka, kdo sám chce být vyslyšen. Boží sluch si otevírá, kdo vlastní sluch nezavírá tomu, který ho prosí.
Kdo se postí, měl by vědět, co všechno to vlastně znamená: že má mít soucit s hladovým, když chce, aby Bůh cítil s jeho vlastním hladem. Že se sám má slitovávat, kdo doufá ve slitování.1 Kdo hledá spravedlnost, že ji sám má činit. Kdo chce, aby mu bylo dáno, že sám má dávat. Je špatný prosebník, kdo jinému odpírá, oč sám pro sebe žádá.
Člověče, tvé milosrdenství by se mělo řídit následujícím pravidlem: Jakým způsobem, nakolik a jak rychle chceš ty sám dosáhnout milosrdenství, tak rychle, tolik a takovým způsobem se ty slitovávej nad druhými.
Nuže tedy, modlitba, milosrdenství a půst ať jsou naší záštitou u Boha, naší obhajobou, naší modlitbou v trojí podobě.
Z kázání svatého Petra Chryzologa
Modlitba klepe na dveře,
půst vyprošuje,
milosrdenství dostává.
Co je tedy naplněním postní doby?
Je postní doba, smutné období?
Ale přece, když cokoli dělám pro druhého, ať už se modlím, postím nebo prokazuji milosrdenství, ať už jakkoli druhého obdarovávám, pozorností, nasloucháním, modlitbou..., přináší mi to radost, dává to smysl mému životu.
Pán ale nechce jenom to, abychom se sami vydávali pro jiné, ale také nás zve, abychom zajeli na hlubinu kde se setkáme spolu. Zve nás na toto setkání, touží, abychom se setkali ve svém nitru, tam kde přebývá také On. Tady se můžeme i my nechat obejmout, spočinout, nabrat sílu. Uvědomit si ale také, kým jsem já, porozumět sobě, své hodnotě, Boží lásce, tomu, že i já jsem nekonečně a bezpodmínečně milované dítě Boží. Toto místo setkání, což je úžasné, nemusím nikdy opustit. Z tohoto místa můžu žít svůj život. Z místa lásky, kde přebývá Bůh i mé pravé já. Z místa, kde se cítím v bezpečí, objímána, milována, svobodná, přesto obklopená a vedená Láskou.
Hlubina není nic čeho bychom se měli obávat, naopak, je místem setkání.
Nemysleme si, že postní doba se netýká dětí, naopak, je velmi potřebné, aby děti od malička vnímaly a prožívaly liturgická období, aby si uvědomovaly, že je čas se zastavit a žít chvíli trošku jinak, něco.s napětím očekávat. Přitom tuto dobu aktivně prožívat. Je na nás, co si z dětství uchovají v paměti, jestli půst je doba, kdy se nejí maso, nebo doba kdy jsme žili trošku jinak. Třeba s filmy o životě Pána Ježíše, čtením evangelií, nebo prožívání s Pánem Jeho křížovou cestu na nedělních výletech v přírodě.
„Postní doba
je poutí obrácení, jejímž středem je srdce,“ řekl papež František.
Je proto třeba pečovat o své srdce, aby se nestalo náměstím, na němž může volně pobíhat kdekdo, ale kde zcela chybí Ježíš.“
Nezneužíval jsem ty, kdo jsou slabí a bezbranní?
Nepřeháním to s jídlem, pitím, kouřením a zábavami?
Neživím v sobě nenávist?