Radost
Radost pravá radost, to jsem já
a nemám většího přání,
než dávat se vám v radosti...
Kdo neprožil velikonoční vigilii, může asi těžko porozumět této úžasné radosti.
Možná také, kdo neprožil vědomě postní dobou, s odevzdaností a pokorným přijetím všeho, co přinesla, kdo neprošel velikonočním třídenním s Pánem, od stolu poslední večeře, smutku getsemanské zahrady, cesty kříže a smrti Velkého pátku, ticha bílé soboty...
První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe.
Jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu.
My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe, aleluja. 1Kor 15
Proto intenzivní prožití postní doby, svatého týdne a velikonočních dnů přináší nepopsatelnou vděčnost, naději, úlevu a nepopsatelnou radost až euforii.
Aleluja! Živ je! nad smrtí velký vítěz, jenž z hrobu svého právě vstal...!
Ať v nás nikdy nepomíjí radost velikonočního rána, ať nás stále naplňuje nadějí a touhou být v blízkosti našeho vzkříšeného Pána a vnímáme jeho oživující přítomnost.
Nadchněme se velikonočním tajemstvím, vždyť přece vnímáme, jakou radostí nás velikonoční noc naplňuje.
Můj milý člověče,
zpívej nebes králi,
slyš, jak zrána vesele
ptactvo Boha chválí.
Chválí Stvořitele,
Pána nebeského,
vroucí vzdává jemu dík
za ochranu jeho.
A ty, Boží obraz,
dílo jeho ruky,
meškáš jemu věnovat
vděčné písně zvuky.
Poděkuj teď vroucně
Bohu za ochranu,
na celý čas života
odevzdej se Pánu.
On ti bude Otcem,
vodit bude tebe,
jeho láska sešle ti
požehnání z nebe.
V každé trpké zkoušce
poskytne ti síly,
najdeš pokoj, jehož svět
nikdy neudílí.
To je, jak žít z této velikonoční naděje. Jak nepřijít o velikonoční radost.
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
TOTO JE DEN, KTERÝ PŘIPRAVIL PÁN, JASEJME A RADUJME SE Z NĚHO.
A také Petr nám radí ve svých listech, jak správně žít, abychom nepřišli o velikonoční radost.
Veďte vzorný život
Milovaní, zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení. Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení: ať už je to král jako svrchovaný vládce, nebo místodržitelé, kteří jsou od něho posíláni trestat zločince a vyznamenávat ty, kdo jednají správně. Vždyť tak to chce Bůh, abyste svým dobrým chováním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (Jednejte) jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci. Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě. Vy, kdo sloužíte, poslouchejte s všemožnou (povinnou) úctou své pány, a to nejen dobré a mírné, ale i tvrdé. Neboť to je zásluha, jestliže někdo snáší špatné zacházení a trpí nezaslouženě s vědomím, že to od něho Bůh žádá. Jakápak by to byla sláva, kdybyste snášeli rány za to, že jste jednali špatně! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. "On nezhřešila nikdo od něho neslyšel nic neupřímného." Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo (kříže),abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.
Proto také chtěl za nás zemřít, abychom v něho věřili a žili navěky. Chtěl být na čas, čím jsme my, abychom dosáhli jeho věčnosti. Právě to je milost nebeských tajemství.
"Radost … se rodí z osobní jistoty, že jsme nekonečně a nade vše milováni". Papež František
Toto prohlášení mi ukazuje, jak se na mě díváš, Pane, a říká, že bez ohledu na to, jestli tě zklamu nebo ne, máš ze mě radost tak, jak jsem.
Stejně jako mě slunce hřeje, aniž by se pro to muselo rozhodovat, nemusíš se rozhodovat, zda mě budeš milovat: prostě to děláš!
Bůh je vždy o krok před námi a někdy, když se nám zdá, že je mimo dosah, nebo když se vše zdá beznadějné, on skutečně působí a je velmi blízko. Jedno přísloví říká, že "před úsvitem je vždycky největší tma", a bylo by dobré, kdybychom si to pamatovali i ve vztahu k našemu duchovnímu životu. PP 31.3.24
Dnešní zamyšlení na neděli zmrtvýchvstání mi připomnělo, jeden můj rozhovor s otcem Janem, vysvětlil mi tenkrát, když jsem se mu svěřovala se zvláštními problémy, skutečnostmi, které se mi poslední dobou dějí, jejich důvod nebo spíš původ. Bylo to v období, kdy jsem poznala Pána, jeho úžasnou dokonalou lásku a zamilovala se do něj. Otec mi tenkrát řekl, ano, to už tak bývá, když se člověk blíží k Bohu, ďábel zuří. Radujte se! Jste blízko.
Když jsem se začala dozvídat ty úžasné věci, že Bůh je, že je to také Ježíš který stále žije, že je vždycky se mnou, nikdy mě neopouští a ještě mě, slabou a ubohou bytost nekonečně dokonale a bezpodmínečně miluje, moje radost byla nepopsatelná až neovladatelná, přímo ze mě tryskala.
Aniž bych si to mnohdy uvědomovala, neustále jsem se usmívala a radovala.
V tomto období "zamilovanosti" se mně často stávalo, že mě oslovovali lidé, známí i cizí a pokládali mně různé otázky nebo prostě jen tak začali o něčem mluvit a mě to velmi překvapovalo, nikdy dřív se mi to nestávalo. Až mnohem později jsem si uvědomila, že je zajímal zdroj mé "zvláštní" nevídané radosti. Možná bych se odvážila říct, téměř dokonalé radosti.
Ano, poznala jsem Někoho, koho jsem celý život hledala, někoho kdo bude při mě vždy když bude potřeba, kdo mě obejme v problémech, poradí, pomůže. Prostě, kdo bude stále se mnou, zažene mou samotu a kdo mě bude milovat. Pro člověka zcela nemožné a nesplnitelné požadavky. Ale bylo to to, co jsem v té době silně prožívala, co mi scházelo a po čem jsem toužila.
Že by se ale mohl najít někdo, kdo by tato má očekávání naplnil, kdo by mě mohl milovat takovou jaká jsem, s mými slabosti, špatnými návyky, povahou a hříchy, že před ním nemusím nic skrývat, ale naopak, že všechno ho zajímá, to jsem opravdu nečekala, to, že jsem před ním mohla být sama sebou, nemusela jsem opouštět manžela, ale naopak mě učil ho přijímat takového jaký je (a vlastně stále učí :), to mě zcela proměnilo, osvobodilo, uzdravilo. Stával se ze mě, smutné, sebelítostivé, nešťastné, úplně jiný radostný, šťastný a všechny milující člověk.
A právě proto mě překvapovaly věci, které do tohoto mého stavu nijak nezapadali, nepochopení blízkých, různé roztržky, výčitky, nepochopení, ještě jsem totiž nevěděla nic o zlém, toho jsem teprve poznávat začínala.
Otec mi tenkrát dal jednu úžasnou radu, když se vám začnou dít tyto věci, nebo začnou přicházet špatné myšlenky, prostě poroste Pána, aby On zcela zaplnil vaše srdce i mysl. Jakmile budete plná Ježíše, pro zlého už nezbude místo. On nad ním už dávno zvítězil.
A vy teď patříte Jemu.
Nemusíte se už ničeho bát.
On je vítěz nad zlou mocí.
Radujte se!
Pak se nade mnou pomodlil...
To ale ještě zdaleka neměl být konec Božího jednáních v mém životě... naopak. Utopila jsem se.
Díky Boží milosti jsem se narodila k životu ve svobodě a mohu užívat darů, které mi Bůh dává k dispozici. Tím největším darem je ovšem samo vědomí, že jsem v Božích očích důležitá, že pro něj mám nesmírnou hodnotu, že se mnou počítá ve svém plánu spásy světa, že jsem jím nekonečně a bezpodmínečně milovaná, že mi dává svobodu, radost a vše, co mi tento svět nikdy nemůže dát ale ani vzít. Dává mi nedocenitelný titul dB-dítě Boží, který mě opravňuje nosit na věky a s ním mi dává obrovské dědictví a veškeré výsady Božího dítěte. A říká mi, jdi mě dítě a neboj se, já jsem s tebou na věky věků, nikdy tě neopustí, pomocí ti budu. A nebraň se, když na tebe bude padat všechna hanba, budou o tobě lživé mluvit a jinak ti ubližovat, když to bude potřeba, já sám se tě zastanu, mně patří odplata. Miluji tě, miluj!
Můj Pane, dej prosím, ať ve mě radost velikonočního rána nikdy neochabne, ať ze mě stále tryská radostná euforie, a září tvé světlo, které dokáže zapalovat každého koho mi pošleš do cesty.
Dobrý Bože, dej, ať dokážu žít, jak ty chceš, radostně a zodpovědně, v naprosté důvěře ve tvou láskyplnou péči a pomoc.
Pane, probuď všechny k přijetí pravdy o svém Vzkříšení a posiluj nás, abychom o něm dokázali vydávat svědectví svým životem i slovem. Amen
Radujte se v Pánu vždycky,
pravím vám, radujte se!
Flp4, 4
