Směřovat k nebi

Teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha v zemi živých.
Bůh mě z dobroty a milosti vůči Vám,
volá do pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.
Když se v rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v tomto moři bez břehů a beze dna.
Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mě volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.
Dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu.
To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho.
Opět se shledáme v nebi, budeme spojeni s naším Spasitele, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou.
Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme.
(Sv. Alois Gonzaga své matce)  

"Smrtí pro každého z nás začíná plný život."
"Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný a nepomíjející život." Benedikt XVI.  

Život je boj o přežití

Ještě jsme se ani nenarodili a už se některým usiluje o život. 
A jen co se narodíme, začíná boj.

Boj o místo v srdcích, pozornost, lásku... rodičů, sourozenců, kamarádů, partnera....
Stále se snažíme někomu zavděčit, zalíbit... udržet si něčí pozornost, blízkost, přátelství, lásku... Je to vyčerpávající, unavující a zdá se to nekonečné. Lékem na tyto naše snahy a touhy je svoboda.
Svoboda ne lidská, ale ta, kterou dává Bůh dokonalá. Když porozumíme, že jsme milované děti Boží, od počátku se všemi výsadami královského dítěte.
Že v očích Stvořitele máme nesmírnou nekonečnou hodnotu.
Když si připustíme, že Ten, který je dokonalá moudrost a láska, který je vševědoucí, všemohoucí, miluje mě víc než svůj život. 
Který udělá cokoli, aby každého člověka tímto životem bezpečně provedl do života věčného.
Když si uvědomíme Jeho neustálou blízkost, když se naučíme, zcela mu důvěřovat, odevzdat se do Jeho milující péče a vedení, když věříme Jeho dokonalému plánu s naším životem, když s vírou, láskou a odevzdaností spočineme v Jeho milující náručí, přestává náš boj o přežití a začíná život v Božím království.
Prakticky, tady nám už začíná věčnost. Náhle, můžeme jen každý den s napětím očekávat, co pro nás připravil, jaká úžasná překvapení nás čekají.
Vše co nás potkává, tak můžeme s důvěrou, pokojem a radostí přijímat, s vědomím, že On nás vede, o všem ví, vše proměňuje v dobro pro všechny a všechno to využívá ke spáse naší i světa.
On je ten nejlepší Režisér našich životů. Nejlepší Průvodce na naší životní cestě, nejdůvěryhodnějš Rádce, nejspolehlivější Přítel, milující Otec. On, který je dokonalá, nekonečná a bezpodmínečná Láska, Trpělivost, Radost... je mi tak blízko. On ale také ví o naší slabosti a také s ní ve svém dokonalém plánu počítá. On je Světlo a Cíl našeho bytí.  

Umírání

Mnohokrát jsem slyšela, jak někdo říká: 
"nejlepší smrt je, zemřít ve spánku, usnout a už se neprobudit."

A tady čtu v Písmu:
"Mluv o nich (tj. o Božích slovech), když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. Mluv, člověče, i když spíš, aby tě nezachvátil spánek smrti."
Jak to tedy je?
Pro mě je umírání, úžasný tajemný okamžik přechodu.
Přechodu z tohoto světa do Boží náruče. Ze světa příprav na věčnost, do věčnosti.
A tak pokud jsme my přímými účastníky odcházení, obávám se, že ho určitě neprospíme :). Tedy doufám v to. 
Protože první osobní setkání s Pánem, si asi nikdo nechce nechat ujít.  

Vidět to, jak nám Ježíš utíká vstříc s otevřenou náručí a volá: 
"tak jsme to zvládli,
vítám tě doma..."

SMRT