MOHLI BYCHOM SE, PROSÍM VÁS, TVÁŘIT VYKOUPENĚ?!

MŮŽEME BÝT, PROSÍM VÁS, RADOSTNÍ?!!!

Co nám schází k dokonalé radosti?

Bůh kvůli nám sestoupil na zem! 

Zemřel za náš hřích!

Miluje nás takové, jací jsme, přesto, že neustále od Něj utíkáme a dáváme přednost všemu jinému, než abychom šli za Ním.

Miluje nás tak, že se to nedá lidskými slovy ani popsat! 

Jeho láska je nekonečná, dokonalá, bezpodmínečná, je větší než si to dokážeme představit.

Tolik touží po tom, abychom byli šťastní, tolik touží být s námi a vést nás životem!

Všechno to víme, a přesto jsme tak málo radostní. 

Proč naše chvály nehřmí radostně našimi kostely?

Proč netoužíme přijmout do svého života nejlepšího Přítele. 

Proč netoužíme, poznat osobně dokonalou Lásku?

Proč netoužíme po dokonalé Radosti?

Proč netoužíme?!!!

Radost, pravá radost to jsem já a nemám většího přání, než dávat se vám v radosti. JK

Nitze prý řekl: "Uvěřím v Boha, až se křesťané budou tvářit vykoupeně."

Máme s dětmi v náboženství už léta takový "projekt", učím je, aby zdravili dospělé a aby se na ně usmívali. Prostě úsměv léčí, je zadarmo, nic nestojí a někomu může projasnit den, může rozveselit někoho smutného. A čím víc se dospělí mračí, tím víc si mají dát na úsměvu záležet. Kdysi se mi někdo svěřil, že někteří se tak moc mračí, že nemá odvahu se na ně usmát. ale mám spoustu hezkých zkušeností, že se dětem opravdu daří, vykouzlit úsměv na smutné tváři.

Buďme prosím radostní, vždyť jsme dětem příkladem všichni, ne jen rodina a blízké okolí, všichni.

Bůh je přece naše NADĚJE