JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI!

..., celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Mk12,30

Miluji tě, Pane.

Pane, má spáso!

Hospodine, má sílo.

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Srov.Žl18

Ježíš jednou provždy, sám sebe přinesl v oběť, dosáhl dokonalosti navždy. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za (hříchy) lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy. Srov. Žid7,23-28

Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato." Mk12,28...

Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech.

Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.

Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.

Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavost. Žl145

Na maličkou chvilku jsem vás opustil, avšak s velkým slitováním se vás znovu ujmu, praví váš Bůh. Srov. Iz54

Mír neznamená jenom to, že není válka, nýbrž správně a výstižně se označuje jako dílo spravedlnosti.

Je plodem řádu, který jeho božský Budovatel vložil do základů lidské společnosti a který mají lidé žíznící po stále dokonalejší spravedlnosti uvádět ve skutek. Takového míru se na zemi nedosáhne, nebude-li zajištěno osobní blaho a nebudou-li se lidé s důvěrou a z vlastní vůle mezi sebou dělit o bohatství ducha a tvůrčích schopností. Pevné odhodlání respektovat ostatní lidi a národy i jejich důstojnost a usilovné uskutečňování bratrství je pro budování míru naprosto nezbytné. Takže mír je také plodem lásky, která daleko překračuje to, co může poskytnout spravedlnost.

Pozemský mír pramenící z lásky k bližnímu je přitom obrazem a důsledkem míru Kristova, vyvěrajícího z Boha Otce. Vtělený Syn, Kníže pokoje, totiž skrze svůj kříž smířil všechny lidi s Bohem, obnovil jednotu všech v jednom lidu a v jednom těle, svým vlastním tělem zabil nenávist, a vyvýšen vzkříšením rozlil do lidských srdcí Ducha lásky. 2Vat.

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Kol2,3

"Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás."

"Přijměte Ducha Svatého!

Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!"

Uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou měli život v jeho jménu. Srov.Jan20,19...

Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství,

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkám.

Miluji Tě,

a zcela se Ti odevzdávám, 

Ježíši, důvěřuji Ti!

Dovršte mou radost! 

Miluji tě, miluj!

Dovršte mou radost tím, že vás bude pojit jedna láska. Z pokory, ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Flp2 

Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji! Žl131

Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."praví Pán. Jan8,31-32

Když strojíš hostinu, nezvi své přátele, tak by se ti dostalo odměny, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých." Lk14,12-14

Po čem toužím, po čem touží mé srdce, po čem touží má duše? Jsou mé touhy jednotné?

Bože, chceme dbát na tvá nařízení. Podle svého milosrdenství nám zachovej život! Dej svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou. Žl119

Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o to.

Jestliže se už v tobě vzňal nějaký ohníček božské lásky, nevydávej ho hned napospas, nevystavuj ho větru; nech zavřenou pec, aby nevychladla a nepozbyla tepla; to znamená: varuj se, jak můžeš, toho, co rozptyluje, zůstávej usebrán u Boha. Nic není pro všechny služebníky církve tak potřebné jako vnitřní modlitba; má předcházet, provázet i následovat všechno, co konáme.

Ve všem, co děláme, projevujme lásku. Tak budeme moci snadno překonat všechny těžkosti, jichž zakoušíme mnoho každý den – musí to tak být, tak budeme mít sílu rodit Krista v sobě i v druhých. Sv. Karel Boromejský 

Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost! To také nařizuj a tomu vyučuj! Buď pro věřící vzorem! 1Tim6,11/4. 

Bůh je stále přítomný v mém životě, je mojí jedinou jistotou. Vím, že cokoli se děje, On o tom ví. Připravuje mi cestu, aby byla co nejlépe schůdná. Neschůdné úseky mě nese v náruči. Když vnímám, že náročný úsek mě začíná unavovat, v pokoji spočinu v Jeho milující náruči, vím jistě, že tam je.

Posílá mi do cesty to, co je potřeba, aby mě připravil na další úsek.

Očekává, že pustím vše z ruky, abych se mohla oběma rukama, pevně držet Jeho.

Během cesty mě někdy nenápadně, něžně směřuje a ukazuje, kudy moje cesta povede dál, abych se připravila na změnu směru. Jindy, je to nečekané překvapení, a já s napětím čekám, kam bude má cesta dál směřovat. Vím, že vymyslel něco geniálního, dokonalého, a že mě tím provede jistě a bezpečně. On je ten, který mě miluje dokonale, čeho bych se obávala.
U něj jsem vždy v bezpečí.

Miluji tě, miluj! 

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš. Flp2,5

Mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost. Žl22 

`Jdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky a mrzáky, slepé a chromé!' Lk14,15-24

„Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Mt9,12-13

Hříšníci hynou před Bohem.

Spravedliví se však radují, jásají před Bohem a veselí se v radosti. 

Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Žl22

Bůh nás povolal k pokoji. 1Kor7,15

Usilujme tedy o to, co slouží k pokoji a vzájemnému duchovnímu prospěchu. Řím14,10

Radost mají ti, kdo radí k pokoji. Př12,20

Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí. Lk6,27

Modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Mt5,44

Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Lk6,35

Kdo je žebrák, mrzák, slepý, chromý? Koho je to potřeba povolat na Boží hostinu? 

Já! 

Já jsem byla slepá, která spoustu let neviděla Pána, který byl v mém srdci i všude kolem. 

Byla jsem žebrákem, který zoufale prosí o lásku. 

Byla jsem chromá, neschopná jít dál. Byla jsem mrzákem kterému scházelo to nejdůležitější smysl života i smrti - Bůh.

Když jsem našla Boha, nebyl problém se do Něj bláznivě zamilovat, ale milovat člověka bezpodmínek jsem se musela naučit. 

Milovat a přijímat každého bez podmínek, milovat tak, jak mě miluje Bůh, se zdálo nemožné. Ale nemožné u lidí, je možné u Boha. S ním šlo všechno tak lehce, každý zamračený člověk se nakonec stal pro mě výzvou. 

Vždyť On mě miluje bezpodmínečnou, nepopsatelnou, dokonalou láskou a co mě od něj vzdaluje, od toho mě pomalu a něžně očišťuje.

Stejně my máme přijmout každého člověka, kterého nám posílá do cesty, protože právě on, může být tím nástrojem k čištění. A naopak já, můžu být nástrojem pro něj. Potřebujeme se navzájem. 

Přijímat s láskou někoho, kdo není příliš sympatický, je nepříjemný, má něco proti mně, nebo dokonce vím o jeho hříchu, není na první dojem jednoduché, jakmile ale zatoužím přijmout prvního člověka, poznám, jak je to osvobozující. 

Můžu milovat každého bezpodmínek a prosit za jeho slabosti, hříchy. Tím osvobozuji a uzdravuji sebe i jeho. Přináší to neskutečnou radost a pokoj. 

Je to úžasný pocit spolupráce na spáse světa. Vnášet lásku a radost do světa kousek po kousku. Často stačí pouhý úsměv. 

Je-li Bůh s námi... nic není nemožné. 

Jdi přiveď žebráky a mrzáky, slepé a chromé... a uzdravíš se. 

Vděčím Ti za svou záchranu Pane! 

„Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“

„Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“

„Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“

„To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.“ Zj7

To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine! Žl24

Milovaní!

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme!Až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. 

Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. 1Jan3

Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi ,a já vás občerstvím, praví Pán. Mt11,28

Blahoslavení jste, 

chudí v duchu, plačící, tiší, kdo lační a žízní po spravedlnosti, milosrdní, čistého srdce, tvůrci pokoje, pronásledováni pro spravedlnost, kvůli mně. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu! Mt5

K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku.

Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, 

a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.

Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt. Tehdy se ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout. Sv. Bernard

„Vy jste sůl země. 

Vy jste světlo světa.

Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. Mt5,13-16

„ Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás.

Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.

Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

„Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce.

To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.

To je mé přikázání: 

Milujte se navzájem, 

jako jsem já miloval vás.

Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás, abyste šli a přinášeli užitek. 

Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.“ Jan15

tys od věků Syn Boha Otce; 

Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě, prosíme, vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. 

Hledejte svou sílu v Pánu,
v jeho všemohoucnosti.
Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder (životem podle) pravdy, oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého (ducha). Vezměte (také) přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Při každé příležitosti proste a modlete se, (jak to vnuká) Duch. Buďte v tom velmi bdělí a vytrvale se modlete za všechny křesťany. Ef6,10-20

Veleben buď Hospodin, má Skála, on učí mé ruce bojovat, mé prsty zápolit.

On je mé milosrdenství, mé útočiště, má pevnost a můj zachránce, můj štít. Žl144

Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku. 

Ty máš slova věčného života.

Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál, myslit podle toho, co mi bylo dáno, poněvadž on sám je vůdce moudrosti, ten, kdo řídí moudré. 

Neboť v jeho ruce jsme my i naše slova, všechna rozvaha a dovednost v díle. 

Bůh sám mi dal pravé poznání o tom, co je, znát složení světa a sílu živlů, počátek, konec i střed časů, střídání slunovratů a proměnu období, roční oběh a seskupení hvězd, povahu živočichů a pudy divokých zvířat, moc duchů a myšlenky lidí, rozmanitost rostlin a léčivou sílu kořenů. 

Poznal jsem to, co je skryté i zjevné, neboť mě poučila moudrost, která to stvořila všechno.

V moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný, hbitý, pronikající, neposkvrněný, jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý, nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem, stálý, neklamný, bezstarostný, všemohoucí, nade vším bdící, pronikající všechny duchy myslící, čisté a nejjemnější.

Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb, svou čistotou všechno proniká a postupuje. Ona je výdech Boží moci, čirý výron slávy 

Všemohoucího, protože nic poskvrněného se do ní nedostane, neboť je odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti a obraz jeho dobroty. Ačkoli je jedna, všechno může, i když v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. 

Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. Ona je totiž krásnější nad slunce a nad všechna seskupení hvězd, srovnána se světlem vítězí nad ním, neboť po světle následuje noc, ale zlo nic nezmůže proti moudrosti. Mdr7,15-30

Stvořením je do věcí vložen otisk a obraz Moudrosti.

Právem proto říká opravdová a tvůrčí Moudrost: Pán mne vložil do svých děl.1 Uplatňuje tak svůj nárok na všechno, co je jejím otiskem. Takže to, co říká moudrost, která je v nás, si osobuje sám Pán jako své vlastní.

Přitom On sám není stvořený, je přece Stvořitel, ale právě díky tomu, že stvořením byl do věcí vložen Jeho obraz, může takto mluvit jakoby sám o sobě. Díky tomu, že je v nás jeho obraz, mohl Pán také říci: Kdo vás přijímá, mne přijímá2. 

A právě tak díky tomu, že byl jeho otisk a obraz stvořením vložen do věcí, říká, jako by se jednalo o něho samotného, ačkoli sám nepatří mezi stvořené věci.

Otisk Moudrosti je dále ve věcech proto, aby v ní svět poznal Slovo, které jej stvořilo, a skrze Slovo aby poznal Otce.

Díky jí nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.11

1 Př8,22. 2 Mt10,40. 11 Žl19Sv. Atanáš

My jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko. 1Kor2

Proto nás Pán posílá, abychom napojeny na Něj a Jeho Ducha, ukazovaly skrze Ně na Stvořitele, abychom vypravovaly o Boží slávě, lásce, moudrosti, milosrdenství..., vydávaly svědectví, jak veliké věci nám učinil Ten, který je mocný, Vševědoucí, Všemohoucí, abychom sloužily podle milostí které nám dává, abychom se nechaly vést, a žehnaly všem, které nám posílá do cesty.

Žehnáním vyprošujeme druhému to dobro, které mu já sám nemůžu dát. Vojtěch Kodet